Národní přírodní rezervace Kohoutov

Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1966 na rozloze 30,1 ha. Jde o téměř pralesové bučiny s přirozenou druhovou skladbou a stavbou porostů, představující různá stádia vývoje porostů dubových bučin, lipových javořin a dubových jedlin, jež jsou významnou plochou pro studium přírodních procesů v lesních společenstvech. Území se rozkládá na severovýchodně orientovaném svahu Křivoklátsko-rokycanského pásma, nad údolím Ostroveckého potoka, v nadmořské výšce 420 až 573 m. Lesní komplex, ve kterém se toto chráněné území nalézá, náleží ke křivoklátským lesům. Rezervace je v soukromém vlastnictví jako součást panství rodu Jeromme Colloredo Mansfeld. Geologický podklad území tvoří vulkanity svrchního kambria – ryolity a ryolitové tufy, na nichž se vyvinulo pestré spektrum půd, od rankerů a humózních kambizemí na kamenitém vrcholu a suťových svazích, po pseudogleje a zbahnělé gleje v oblasti prameniště, které protíná rezervaci.

Květena území je představována většinou chudými bikovými bučinami (Luzulo-Fagetum) s kyčelnicí cibulkonosnou (Dentaria bulbifera) či ječmenkou evropskou (Hordelymus europaeus) v podrostu. Okrajově se ve vrcholových partiích uplatňují kyselé doubravy (Luzulo albidae-Quercetum) a v nižších částech květnaté bučiny (Tilio cordatae-Fagetum a Dentario enneaphylli-Fagetum). Dolní část svahu pokrývá bučina s kostřavou lesní (Festuco altissimae-Fagetum). Dominantní dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica). Z ostatních listnatých druhů pak mezi významné patří dub zimní (Quercus petraea) a javor mléč (Acer platanoides). Ostatní dřeviny, ač zastoupeny sporadicky, jsou zde přítomny ve velkém druhovém spektru. Na prosluněných rozvolněných plochách roste růže (Rosa sp.div.), bez červený (Sambucus racemosa), slivoň trnitá (Prunus spinosa) a další typické druhy. Z jehličnanů zde roste původní jedle bělokorá. Botanickými průzkumy bylo zjištěno cca 200 druhů cévnatých rostlin, 12 druhů játrovek a 51 druhů mechů, nejvýznamnější je nález ohroženého druhu Platygyrium repens a neofytního dvouhrotce Dicranum tauricum. Zajímavý je také výskyt mnoha druhů hub, např. korálovec jedlový (Hericium flagellum).

Výzkum zdejší fauny prokázal, že se jedná o vzácně zachovalý biotop. Žijí zde hlavně druhy vázané na bučiny. Z čeledi potemníkovitých je to např. Bolitophagus reticulatus, z tesaříkovitých Mesosa nebulosa, malý roháček Sinodendron cylindricum a řada dalších. Vyskytuje se tu i náš největší brouk roháč obecný (Lucanus cervus). Významný je jediný český náleze červotoče Stagetus pilula. Obratlovců bylo zatím zjištěno na 70 druhů, včetně 38 druhů ptáků. Z těch je velmi významný výskyt lejska malého (Ficedula parva).  Téměř pravidelně zde hnízdí čáp černý (Ciconia nigra). Množství přirozených úkrytů v dutinách stromů využívá i netopýr ušatý (Plecotus auritus) a netopýr brandtův (Myotis brandtii).V nevysýchavých loužích lesních cest žije čolek horský (Triturus alpestris) a kuňka žlutobřichá (Bombina variegata).

Historickou činnost člověka na území rezervace dokládají milířiště, ještě dnes rozpoznatelná v porostech. Po dobu více než 200 let je území ponecháno prakticky bez zásahu, takže je významnou ukázkou rozpadu přestárlé bukové kmenoviny, kterou nahrazuje nový porost z náletu, vyvíjející se zcela přirozeně. Vysoké stavy zvěře však omezují zejména přirozenou obnovu jedle, kterou je proto nutno dosazovat do světlin, jako důležitou součást přirozených porostů.

Veřejnosti není přístup do rezervace umožněn ze zákona a nevede sem žádná turistická značená cesta.