Národní přírodní rezervace Křivé jezero

Rezervace o rozloze 123,97 ha se rozkládá v pravobřežní část Dyjsko-moravské nivy mezi řekou Dyjí a Mlýnským náhonem jižně od Nových Mlýnů a 2 km východně od Milovic, v katastrálním území obcí Milovice a Nové Mlýny. Její nadmořská výška se pohybuje v rozpětí 163–165 m. Byla vyhlášena v roce 1973 za účelem ochrany zachovalé části nivy s přirozeným charakterem říčního koryta, s porosty tvrdého a měkkého luhu, lužními loukami, periodickými tůněmi a odříznutým meandrem řeky Dyje. Je to také význačné hnízdiště ptactva. Rezervace je součástí mezinárodně významného mokřadu podle Ramsarské úmluvy Mokřady dolního Podyjí.

Celá rezervace se nachází na holocenních fluviálních písčitohlinitých sedimentech, které jsou místy vystřídány slatinnými zeminami. V jejich podloží se nacházejí pleistocenní štěrkopísky. Půdní pokryv území reprezentuje fluvizem glejová.

Květena rezervace čítá 406 druhů a poddruhů cévnatých rostlin, pozorovaných v rezervaci v letech 1990–2004, z toho 13 zvláště chráněných; je to česnek hranatý (Allium angulosum), hrachor bahenní (Lathyrus palustris), kosatec sibiřský (Iris sibirica), lakušník Baudotův (Batrachium baudotii), ožanka čpavá (Teucrium scordium), pryšec bahenní (Euphorbia palustris), růžkatec bradavčitý (Ceratophyllum submersum), starček poříční (Senecio fluviatilis), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), violka slatinná (Viola stagnina) a žluťucha slatinná (Thalictrum flavum). Před napuštěním dolní zdrže vodního díla Nové Mlýny sem byly s dobrým úspěchem přesazeny další dva zvláště chráněné druhy, a to ladoňka dvoulistá vídeňská (Scilla vindobonensis) a více než 100 000 jedinců bledulí letních (Leucojum aestivum), která zde má nejpočetnější populaci v českých zemích. Na východním okraji louky u Panenského mlýna rostou dva exempláře topolu černého (Populus nigra). Na několika místech rezervace byla zaznamenána velmi vzácná kokotice chmelová (Cuscuta lupuliformis). V Křivém jezeře až do začátku devadesátých let přežíval leknín bílý (Nymphaea alba), jehož populace však pravděpodobně zanikla při vyschnutí jezera. Celkově se flóra rezervace vyznačuje velkým podílem zavlečených druhů, který činí 25,4 %, z čehož na archeofyty připadá 17,2 % a na neofyty 18,2 %; je to největší podíl nepůvodních druhů dosud dokumentovaný v rezervacích v České republice.

Z chráněných druhů hub je dokumentován výskyt kalichovky lužní (Omphalina discorosea), která u nás roste pouze v lužních lesích na nejjižnější Moravě; z druhů zařazených do červené knihy roste na starých kmenech jilmů a vrb trepkovitka šafránová (Crepidotus crocophyllus).

V jarních periodických tůních se vyskytuje listonoh jarní (Lepidurus apus), žábronožka sněžní (Siphonophanes grubii) a několik druhů lasturnatek (Ostracoda sp.). Na březích tůní žije střevlík Carabus clathratus, který v českých zemích žije výhradně v zaplavovaných nivách Podyjí. V lesích je běžný tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) a roháč obecný (Lucanus cervus). V silných větvích a kmenech mohutných starých dubů buduje hnízda velmi vzácný mravenec lužní (Liometopum microcephalum). V tůních se rozmnožuje velký počet obojživelníků, např. rosnička zelená (Hyla arborea), skokan ostronosý (Rana arvalis), s. krátkonohý (R. lessonae), s. skřehotavý (R. ridibunda) a čolek velký (Triturus cristatus). V řece Dyji žije drsek menší (Zingel streber) a d. větší (Z. zingel). Ve vlastním Křivém jezeru byla v květnu 2003 nalezena i hlavačka mramorovaná (Proterorhinus marmoratus), ponticko-sarmatský druh teprve nedávno objevený i v České republice. Zde lze také nalézt lastury velevruba malířského (Unio pictorum). V rezervaci hnízdí orel mořský (Haliaeetus albicilla), luňák červený (Milvus milvus), luňák hnědý (M. migrans) a včelojed lesní (Pernis apivorus). Početným a zároveň charakteristickým druhem je cvrčilka říční (Locustella fluviatilis). V posledních letech v rezervaci pravidelně kácejí stromy a staví hráze tři nebo čtyři rodinky bobrů evropských (Castor fiber).

Lesní hospodářství je podřízeno zájmům ochrany přírody: jde o lesy zvláštního určení z důvodu ochrany přírody. Kultury topolu kanadského (Populus × canadensis) se při obnově holou sečí postupně nahrazují výsadbami autochtonních dřevin, tj. dubu letního (Quercus robur) a jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia). Porosty tvrdého luhu jsou ponechány přirozenému vývoji nebo se v nich uplatňuje jednotlivý až skupinový zdravotní výběr.

Na dvojsečných až trojsečných loukách byly v řídkém sponu vysázeny vrby bílé (Salix alba), které se v pravidelných intervalech ořezávaly na palivové dříví. Louky s hlavatými vrbami, které takto vznikly, se staly symbolem lužní krajiny jižní Moravy. Vodní režim rezervace se výrazně změnil po výstavbě novomlýnských nádrží.