Národní přírodní rezervace Krumlovsko – rokytenské slepence

NPR Krumlovsko – rokytenské slepence (vyhlášená 2005) tvoří komplex lesních porostů s vtroušenými plochami stepní, lesostepní a skalní vegetace půl kilometru východně od Moravského Krumlova. Její rozloha je 86,58 ha a nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 220 – 336 m. Území je chráněno kvůli unikátním rostlinným a živočišným společenstvům, která jsou vázána na geomorfologicky a mikroklimaticky velmi zajímavý a členitý útvar údolí říčky Rokytné.

Území spadá do Rokytenské pahorkatiny. Jedná se o pahorkatinu prořezanou hlubokým údolím Rokytné se zaklesnutými meandry. Reliéf je velice členitý. Řeka Rokytná vytváří v těchto místech několik meandrů. Největší z jejích meandrů jsou v Moravském Krumlově a kolem obce Rokytná, kde díky členitosti a sklonitosti vytvářejí efekt přirozených skalních amfiteátrů. V území je možné nalézt svahy nejrůznější orientace a sklonu, četné skalní výchozy a kolmé skalní stěny, což v kombinaci s různým chemismem půdy vytváří podmínky pro vznik řady odlišných rostlinných společenstev na poměrně malém prostoru.

Podklad je tvořen slepenci permského stáří (tzv. rokytenské slepence). Místy jsou permské sedimenty překryty sedimenty kvartéru, časté jsou mladé (holocénní) říční sedimenty Rokytné. Na vnějších stranách meandrů jsou vyvinuty říční terasy, na bázích svahů jsou rozsáhlé akumulace svahovin. Pro tmel rokytenských slepenců je charakteristická jeho mírná bazicita, čímž se liší od jiných slepenců v okolí Brna. Tato vlastnost podmiňuje zvýšený výskyt bazifilních druhů rostlin.

V půdním pokryvu převažují kambizemě, ojediněle je vymapována rendzina kambická a ranker. V nivě Rokytné se vytvářejí fluvizemě.

Lesní společenstva tvoří především teplomilné doubravy as. Corno-Quercetum, v odvápněných partiích as. Sorbo torminalis-Quercetum, lesní lemy as. Geranio-Dictamnetum, nízké křoviny as. Prunetum fruticosae a především skalní step as. Medicagini prostratae-Festucetum pallentis (sv. Alysso-Festucion pallentis). Na horních hranách severně orientovaných svahů jsou vyvinuty reliktní lipiny Sesleri albicantis-Tilietum cordatae, na strmých svazích pěchavové trávníky as. Diantho moravici-Seslerietum albicantis (sv. Diantho lumnitzeri-Seslerion) a skalníkové křoviny as. Junipero communis-Cotoneastretum integerrimae. Na hlinitých podsvahových deluviích jsou dubohabřiny Melampyro nemorosi-Carpinetum. V říční nivě se vyvíjí jasanovo-olšové údolní luhy (Stellario-Alnetum glutinosae).

Vegetace skal, lesostepí, lesů a lesních lemů, která se na území nachází, je druhově velmi bohatá a zahrnuje řadu chráněných a ohrožených druhů. Mezi nejvýznamnější zástupce vyšších rostlin patří endemický hvozdík moravský (Dianthus moravicus). Z dalších to jsou např. řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea), pískavice thesalská (Trigonella monspeliaca), pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), kosatec nízký (Iris pumila), oměj jedhoj (Aconitum anthora), devaterka rozprostřená (Fumana procumbens). Velmi hodnotná jsou lesní společenstva dubohabřin, šípákových doubrav a reliktních lipin, která jsou dochována v téměř přirozené druhové skladbě. Na území je zastoupen rod Quercus všemi svými druhy přirozeně se vyskytujícími v ČR. Botanicky mimořádně významná lokalita s největším počtem výskytů hvozdíku moravského a několika perspektivních populací koniklece velkokvětého.

Z bezobratlých je na lokalitě hojně zastoupena kudlanka nábožná (Mantis religiosa), dále se zde vyskytuje např. pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius), krasec uherský (Anthaxia hungarica), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), v přirozeném úseku řeky Rokytné byl potvrzen výskyt kriticky ohroženého velevruba malířského (Unio pictorum). Z legislativně chráněných druhů plazů se v zájmovém území vyskytuje např. ještěrka zelená (Lacerta viridis), užovka hladká (Coronella austriaca), užovka obojková (Natrix natrix), z obojživelníků ropucha obecná (Bufo bufo), z avifauny např. strnad luční (Miliaria calandra), křepelka polní (Coturnix coturnix), sova pálená (Tyto alba), dudek chocholatý (Upupa epops), výr velký (Bubo bubo), krkavec velký (Corvus corax).

Větší část území byla v minulosti extenzivně lesnicky využívána. Vzhledem k obtížně přístupnému terénu na prudkých svazích zde těžba zřejmě nikdy neprobíhala velkoplošně, ale spíše nahodile. Díky tomu zde v současnosti existují různověké pařeziny s přírodě blízkou druhovou skladbou. V bezprostředním okolí byly vysazeny nepůvodní druhy dřevin, jako trnovník akát, který však s výjimkou lokality „Tábor“ nejeví tendenci expandovat do území.

Část území byla dříve zemědělsky využívána jako drobné vinice, orná půda a pastviny. Po ukončení zemědělského hospodaření došlo na všech těchto lokalitách k postupnému, různě rychlému zarůstání dřevinami. Lokálně je sukcese přirozeně blokována abiotickými faktory, zejména nedostatkem vody. V současnosti probíhá postupná redukce dřevin na dříve bezlesých plochách a extenzivní hospodaření spočívající v termínově i plošně diferencovaném ručním sečení. Na stanovištích s dobrou perspektivou obnovy přírodně cenných společenstev a na místech ohrožených invazí jsou odstraňovány nepůvodní druhy dřevin. Žádoucí je v budoucnu přikročit k postupné, citlivé, maloplošné obnově lesních společenstev, zejména pařezin.