Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step

Rozsáhlý soubor xerotermních společenstev hadcové skalní stepi, teplomilných trávníků a hadcových borů představuje unikátní území z řady hledisek. Byl vyhlášen chráněným územím již v roce 1933. Fyzikální a chemické vlastnosti hadců spolu členitostí reliéfu a proměnlivostí mikroklimatických podmínek v území jsou příčinami neobyčejné pestrosti vegetace, květeny i zvířeny. Specifika hadcového podloží ovlivnila i vznik některých morfologických zvláštností flóry i fauny, zejména nanismů.

Jde o skalnatý, převážně k jihu obrácený amfiteátr na levém údolním svahu Jihlavy a přilehlou plošinu holoroviny, 150 m jižně od obce Mohelno. Na pravém břehu je do ochranného pásma NPR zahrnut skalnatý ostroh zakleslého meandru Jihlavy, tzv. Čertův ocas, a přilehlý svah.

Území leží v nadmořské výšce 260–384 m a má výměru 50,34 ha, ochranné pásmo zaujímá dalších 8,89 ha. Území leží v katastrálním území Mohelno, ochranné pásmo se nachází v k. ú. Dukovany.

Geologický podklad je tvořen převážně hadcem (serpentinitem), jenž vzniká regionální metamorfózou bazických hornin. Serpentinit tvoří minerály skupiny serpentinu, zvláště antigorit a chryzolit s vysokým obsahem hořčíku a železa. Hadce jsou doprovázeny i hrubozrnnými gabry. Mohelenské hadcové těleso je uloženo v granulitech náměšťsko-krumlovského masivu. Část granulitů je rekrystalována a takové horniny odpovídají již rulám. Do holoroviny Znojemské pahorkatiny jsou hluboko zaklesnuté meandry údolí řeky Jihlavy s mrazovými sruby na hadcích a suťovými plášti. Na pravém údolním svahu je skalnatý ostroh Čertův ocas. Na hadcích jsou místy uloženy i pleistocenní spraše a sprašové hlíny, v nichž se vyskytují vápnité konkrece, tzv. cicváry. Většina povrchu hadcového tělesa je bez zvětralinového pláště. Na svahu údolí jsou kamenná moře a proudy, serpentinit vytváří skaliska, ale na plošině nad údolím je serpentinit zvětralý, s mělkými půdami. Granulit se rozpadá na písčité eluvium, na kterém vznikla kambizem eutrická. Posledně jmenovaný typ přechází ve spodních částech svahu v hlubší a těžší akumulované formy kambizemě. Pomístně se na sprašových překryvech hadce vyskytuje hnědozem typická, v malé míře v lese také luvizem typická. V půdách byly naměřeny vysoké obsahy kobaltu, chromu a niklu, které jsou dány přítomností těchto těžkých kovů v hadcích.

Proměnlivost ekologických podmínek v jednotlivých částech území se odráží v pestrosti vegetace. Ve skalních štěrbinách se vyskytují společenstva svazu Asplenion serpentini s kapradinami sleziníkem hadcovým (Asplenium cuneifolium), jenž je striktně vázán na hadcový podklad, a podmrvkou jižní (Notholaena marantae), která místním exklávním výskytem dosahuje severní hranice svého areálu (severněji je známa už jen z Českého krasu). Na strmých skalnatých svazích nacházíme společenstvo svazu Alysso-Festucion pallentis s dominující kostřavou sivou (Festuca pallens), kterou doprovázejí např. kavyl chlupatý (Stipa dasyphylla), kručinka chlupatá (Genista pilosa), tařinka horská (Alyssum montanum), sesel sivý (Seseli osseum), lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia), česnek žlutý (Allium flavum), hadí mord rakouský (Scorzonera austriaca) a pryšec sivý menší (Euphorbia seguieriana subsp. minor). Na méně ukloněných svazích s hlubším půdním profilem převládají porosty ostřice nízké (Carex humilis), kterou doplňuje např. bílojetel německý (Dorycnium germanicum), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum), starček roketolistý (Senecio erucifolius), hvozdík drobnokvětý (Dianthus pontederae) a zlatovlásek obecný (Aster linosyris). Maloplošně se vyskytují otevřená společenstva jarních efemerů s křivatcem českým (Gagea bohemica). Porosty na hlubší půdě náhorní plošiny tvoří krátkostébelné trávníky svazu Festucion valesiacae s převládajícím podílem kostřavy nepravé (Festuca pseudovina) a k. waliské (F. valesiaca), které hostí další obligátní serpentinofyt – trávničku obecnou hadcovou (Armeria vulgaris subsp. serpentini) a další druhy, např. diviznu brunátnou (Verbascum phoeniceum) a rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum). Potenciální lesní vegetaci území představují hadcové sleziníkové doubravy (Asplenio cuneifolii-Quercetum petraeae). V dnešních porostech, většinou vzniklých sekundární sukcesí i umělým zalesňováním, zcela převládá borovice lesní (Pinus sylvestris) a jen málo se vyskytuje dub zimní (Quercus petraea). V jejich podrostu dominuje dřišťál obecný (Berberis vulgaris). Ze vzácnějších druhů bylinného patra lze uvést např. penízek horský (Thlaspi montanum), jenž roste na Čertově ocasu, a pěchavu vápnomilnou (Sesleria albicans). Pozoruhodná je flóra nižších rostlin, lišejníků a mechorostů na hadcových skalách, ze vzácných druhů lišejníků se zde vyskytují např. Acarospora suzai, Lecanora leatokkaensis, Harpidium rutilans a Lichinella stipatula.

Neobyčejně bohatá a v podstatě unikátní je fauna bezobratlých. Její podrobný průzkum byl zahájen již v 30. letech 20. století a dosud přinesl obrovské množství údajů a poznatků. Podrobně je zpracována zvláště fauna pavouků, mravenců a také dalších skupin bezobratlých. Mezi velmi vzácné teplomilné druhy pavouků, nalezené v území, patří např. Ozyptila kotulai, Xysticus marmoratus a množství dalších. V území žije přes 60 % druhů myrmekofauny ČR, především množství stepních a teplomilných druhů mravenců jako Plagiolepis vindobonensis, Camponotus aethiops aj. Z dalších blanokřídlých stojí za zmínku výskyt žahalky Scolia hirta. Pozoruhodná je i fauna brouků, vyskytují se zde např. střevlíci Cymindis axillaris, C. humeralis, Platyderus rufus a na borovicích krasec Buprestis octoguttata. Jednou z nejvzácnějších zdejších kobylek je kobylka révová (Ephippigera ephippiger). Pravidelně se zde vyskytuje lokální a vzácný mravkolev Dystoleon tetragrammicus.

Na velmi vysoké úrovni je i poznání motýlí fauny. Z mnoha set dosud zjištěných druhů lze jen obtížně vybrat několik reprezentativních taxonů. K nejhodnotnějším patří zelenáček chrpový (Jordanita chloros), vřetenuška pozdní (Zygaena laeta), píďalky Scopula decorata, Chesias rufata, Trichopteryx polycommata, můry Xestia ashworthii, Mesoligia literosa, přástevník černoskvrnný (Cycnia luctuosa) a další. Pro mola Ateliotum hungaricellum je území nejseverozápadnější lokalitou v rámci jeho areálu, z dalších drobných motýlů je možné upozornit na druhy Mecyna trinalis, Eucosma tundrana, Sophronia ascalis, Scythris paullella a Adela dumeriella. Historicky prokázaný výskyt vzácných vřetenušek Zygaena punctum a Z. cynarae a některých dalších druhů motýlů, podobně jako výskyt mravence Strongylonathus bulgaricus či některých reliktních druhů pavouků, nebyl v posledních letech potvrzen. Na druhé straně je výsledkem současných entomologických průzkumů objev mnoha nových druhů hmyzu nejen pro toto území, ale i pro celou Českou republiku. Výslunné suché svahy jsou biotopem ještěrky obecné (Lacerta agilis), užovky hladké (Coronella austriaca) a hlavně ještěrky zelené (Lacerta viridis), která zde žije v relativně početné populaci, nejdále vysunuté do nitra Českomoravské vrchoviny. Ve světlých lesích žije slepýš křehký (Anguis fragilis), v okolí řeky pod stepí užovka podplamatá (Natrix bessellata). Vyskytují se zde výr velký (Bubo bubo) a další, spíše teplomilné ptačí druhy, jako je např. krutihlav obecný (Jynx torquilla), dudek chocholatý (Upupa epops), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) nebo konopka obecná (Acanthis cannabina). V území žije malá populace sysla obecného (Citellus citellus).

Území leží v oblasti, ve které lze soustavné zemědělské využití předpokládat již od neolitu. Relativní blízkost obce a nevhodnost k jiným zemědělským účelům vedly k využití území jako obecní pastviny. V různých obdobích se na stepi pásl skot, ovce a kozy. O intenzitě pastvy částečně vypovídají snímky z první poloviny 20. století, ukazující vskutku „step pustinnou“ s výraznými stopami eroze vlivem pastvy. Od vyhlášení bylo území dlouhou dobou ponecháno bez využití, což vedlo mimo jiné k sekundární sukcesi dřevin (hlavně borovice lesní) a k hromadění travní biomasy na náhorní plošině. Koncem 80. let bylo na základě odborně podloženého plánu péče zahájeno systematické odstraňování borových náletů a prořeďování keřových porostů. Od roku 1997 byla obnovena pastva ovcí na náhorním plateau. Značná pozornost byla a je stále věnována likvidaci nežádoucího trnovníku akátu. Území je turisticky přístupné po značených cestách a trase naučné stezky.