Národní přírodní rezervace Porážky

Výměra rezervace 49,8 ha, výměra ochranného pásma 370,8 ha, nadmořská výška 540-610 m, k.ú. Nová Lhota, Slavkov.

Komplex květnatých bělokarpatských luk se solitérními stromy 1,5 km severně od osady Vápenky. Porážky jsou jedinou lokalitou všivce statného (Pedicularis exaltata) v České republice a mají bohatou flóru a faunu.

Geologickým podložím je Magurský flyš bělokarpatské jednotky, tvořený vrstvami vápnitých jílovců, slínovců a vápnitých pískovců. Na svazích vznikly díky tamním uloženinám kambizemě typické se střední zrnitostí, na části území i kambizemě pseudoglejové.

Území pokrývají většinou travnaté porosty s roztroušenými stromy, v jižní části a kolem pramenů v severní části i rozsáhlé křoviny. Převládající vegetací jsou teplomilné travnaté porosty se základními trávami sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), které se zde vyskytují neobvykle vysoko (600 m n.m.). Na sesuvu v severní části se střídají sušší otevřená místa s vlhkomilnými porosty. V rezervaci najdeme i mokřady a druhově bohatá lemová společenstva.

V rezervaci bylo zjištěno kolem 300 druhů cévnatých rostlin, z nich je nejvýznamnější všivec statný (Pedicularis exaltata). Dále zde roste po celém území několik orchidejí, např. pětiprstka žežulník pravá (Gymnadenia conopsea subsp. conopsea), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač mužský (O. mascula), místy také prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), tořič čmelákovitý (Ophrys holosericea) a střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus). Louky dále zdobí kosatec trávovitý (Iris graminea) a pestrý (I. variegata), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) i srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia). Na vlhkých místech rostou z orchidejí prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a kruštík bahenní (Epipactis palustris), pětiprstka žežulník hustokvětá (G. conopsea subsp. densiflora).

V roce 1997 zde byla objevena plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum), v posledních letech však potvrzena nebyla. V ochranném pásmu rezervace, na Předních loukách, je hojný rozrazil dlouholistý (Pseudolysimachion maritimum).

Z území rezervace je znám výskyt několika významných ptáků, např. bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra), křepelky polní (Coturnix coturnix), strnada lučního (Miliaria calandra), chřástala polního (Crex crex), ťuhýka šedého (Lanius excubitor), ostříže lesního (Falco subbuteo) a pěnice vlašské (Sylvia nisoria).

Z plazů a obojživelníků lze poblíž lesních porostů, které území obklopují, spatřit slepýše křehkého (Anguis fragilis), skokana hnědého (Rana temporaria) nebo kuňku žlutobřichou (Bombina variegata).

Na luční společenstva a lesní okraje jsou vázány i rozmanité druhy bezobratlých. Z ohrožených motýlů byl zjištěn např. modrásek očkovaný (Maculinea telejus), ohniváček modrolesklý (Lycaena alciphron), perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate) a kopřivový (B. ino), žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone), bělopásek topolový (Limenitis populi). Také zde žije píďalka malebná (Coenocalpe lapidata), typický druh karpatských květnatých luk.

Lokalita byla v minulosti využívána jako jednosečná louka. V době kolektivizace byla občas přihnojena minerálními hnojivy. V roce 1978 byl v severní části lokality proveden nevhodný rekultivační zásah. Jeho následkem došlo k sesuvu půdy, který na rozsáhlém území narušil vegetační kryt. Místy bylo odhaleno podloží, čímž byla téměř zničena populace všivce statného (Pedicularis exaltata).

Po této události byla sesuvná plocha kosena ručně s pomocí brigádníků. Současně se podařilo namnožit poloparazitický všivec v kultuře. Vypěstovanými sazenicemi a doséváním semen byla ochuzená populace posílena. V současné době zde každoročně vykvétá kolem 200 jedinců. Díky pravidelnému obhospodařování (kosení a odvoz sena) je rezervace v dobrém stavu.