Národní přírodní rezervace Praděd

Národní přírodní rezervace Praděd je největší rezervací v CHKO Jeseníky s výměrou 2031 ha. Zahrnuje nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku – Praděd - a jeho hlavní hřeben od Malého Dědu po Jelení hřbet a Jelení studánku. Předmětem ochrany zde jsou především subalpínské a supramontánní biotopy hlavního jesenického hřebene s výskytem celé řady významných druhů rostlin a živočichů.

Mezi nejvýznamnější biotopy patří alpínské vyfoukávané trávníky s ostřicí tuhou (Carex bigelowii), kostřavou nízkou (Festuca supina), sasankou narcisokvětou (Anemonastrum narcissiflorum) nebo zvonkem vousatým (Campanula barbata), což je druh, který se v České republice vyskytuje pouze v Hrubém Jeseníku a na Králickém Sněžníku. Dalším významným biotopem je skalní vegetace sudetských karů, dobře vyvinutá zejména v ledovcovém karu Velké kotliny, což je lokalita s největší rozmanitostí vyšších rostlin v člověkem neovlivňovaném prostředí v ČR s více než 400 udávanými druhy. Typickými druhy zde jsou kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), rozchodnice růžová (Rhodiola rosea), hvězdnice alpská (Aster alpinus) či endemit hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum ssp. sudetica). Pro partie v okolí horní hranice lesa jsou charakteristické vysokobylinné nivy s dominantní havézí česnáčkovou (Adenostyles alliariae) a dalšími druhy, jako např. oměj šalamounek (Aconitum callibotryon), mléčivec alpský (Cicerbita alpina) nebo kamzičník rakouský (Doronicum austriacum).

Floristicky velice zajímavé jsou i štěrbiny skal nad hranicí lesa, hostící vedle zvonku okrouhlolistého sudetského (Campanula rotundifolia subsp. sudetica), řeřišnice rýtolisté (Cardamine resedifolia) či vrby bylinné (Salix herbacea) další jesenický endemit lipnici jesenickou (Poa riphaea). Na úpatí skály Petrových kamenů přežívá endemický druh zvonek jesenický (Campanula gelida).

Vedle subalpínských biotopů jsou mimořádně dobře zachované horské klimaxové smrčiny, které v některých místech mají pralesovitý charakter. Ve střední Evropě ojedinělá je podoba horní hranice lesa, která v místech, kde nebyla vysazena borovice kleč, představuje postupný přechod od souvislého lesa přes smrkové skupinky až po vysokohorské bezlesí. Tento fenomén, dobře vyvinutý zejména na západních svazích hlavního hřebene, je díky své fyziognomii označován jako parková (difúzní) hranice lesa. Naproti tomu v místech, kde opakovaně sjíždějí laviny, je horní hranice sevřená a ostrá s náhlým přechodem z lesa do subalpínského bezlesí.

Z živočichů jsou zásadní vysokohorští motýli s endemickým okáčem Erebia sudetica a několika dalšími reliktními druhy, např. obaleč Sparganothis rubicundana. Při svém výškovém maximu se zde vyskytují čolek obecný (Triturus vulgaris) a č. horský (T. alpestris). Z ptáků je významné pravidelné hnízdění sokola stěhovavého (Falco peregrinus) na skalních římsách hlubokých údolí, na horských holích hnízdí linduška horská (Anthus spinoletta), vzácně se objevuje pěvuška podhorní (Prunella collaris), pozorován byl i kulík hnědý (Charadrius morinellus). Při hranici lesa žije kos horský (Turdus torquatus), vzácně se donedávna objevoval i tetřívek obecný (Tetrao tetrix).

Ze savců jsou důležité zejména reliktní druhy jako myšivka horská (Sicista betulina), rejsek horský (Sorex alpinus), vzácně a spíše nahodile bývají pozorovány pobytové znaky rysa ostrovida (Lynx lynx). V rezervaci rovněž žije cca 150 kusů nepůvodních kamzíků horských (Rupicapra rupicapra) (vysazeni r. 1912).

Velkým problémem ochrany přírody v území jsou rozsáhlé porosty nepůvodní borovice kleče (Pinus mugo), která zde byla vysazována od konce 19. století s cílem zvýšit pastvou a neregulovanou těžbou dřeva sníženou horní hranici lesa a zabránit erozi a lavinám. V nejcennějších partiích (Velká a Malá kotlina) byla kleč již téměř vymýcena, na dalších místech se na její likvidaci nedaří nalézt shoda se státními Lesy ČR.

Určitým problémem v rezervaci je sjezdové lyžování, které se v lokalitě Ovčárna začalo na základě výjimek ze zákona o ochraně přírody rozvíjet od samotného vyhlášení jednotlivých rezervací (v r.1955), které současné NPR Praděd předcházely.

Územím procházejí dvě naučné stezky – Bílá Opava, která provází návštěvníky nejkrásnějším jesenickým údolím, a Velká kotlina, dávající nahlédnout do tajů složitých přírodních dějů ledovcového karu. Rezervace je protkána mnoha dalšími kilometry značených turistických stezek vedoucími na ta nejzajímavější místa Jeseníků.