Národní přírodní rezervace Radhošť

Rozsáhlý komplex lesních porostů, charakteristický pro vrcholové části Radhošťské skupiny Beskyd. NPR zaujímá klimaticky exponovaný severní podhřebenový svah v délce 2,8 km. Území je chráněno od r. 1955, současná rezervace o rozloze 144,93 ha byla vyhlášena v r.1989.

Hřebenové partie Radhoště jsou tvořeny mocným blokem vlastních godulských vrstev. Severní svah, zejména v pramenné oblasti Radhoštnice, je rozryt stržemi, vyplněnými bloky a balvanitými sutěmi charakteru kamenných proudů. Také většina území mimo strže je překryta balvanitým suťovým pláštěm a velmi mělce zvětralinami. Značně skeletovité hnědé lesní půdy přecházejí v horních partiích v podzoly. Nadmořská výška: 660 – 1120 m.

Plošně nejvíce jsou zastoupeny acidofilní bučiny a jedliny svazu Luzulo-Fagion. V bylinném patře najdeme třtinu rákosovitou (Calamagrostis arundinacea), biku bělavou (Luzula luzuloides), jestřábník zední (Hieracium murorum), bukovinec osladičovitý (Gymnocarpium dryopteris), borůvku (Vaccinium myrtillus) aj. V nejvyšších polohách jsou vyvinuta společenstva montánních až supramontánních kapradinových smrčin svazu Athyrio alpestris-Piceion. Ve stromovém patře zde převládá smrk ztepilý (Picea abies), hojný je jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), příměs tvoří buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Dominantou bylinného patra je papratka horská (Athyrium distentifolium) a dále jsou přítomny horské druhy: sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius) a šťovík árónolistý (Rumex arifolius). Rostou tu též druhy vysokobylinných niv, jako kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum) a mléčivec alpský (Cicerbita alpina). Až do cca 800 m n. m. vystupují na štěrkovité suti podél roklí měsíčnicové javořiny Lunario-Aceretum s měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva). Suťové lesy jsou bohaté na jarní kvetoucí druhy. Roste tady sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), dymnivka dutá (Corydalis cava) a zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides). Zajímavý je v západní části Beskyd nejvýše položený výskyt (1000 m n. m.) západokarpatského endemita - kyčelnice žláznaté (Dentaria glandulosa). Roste zde i evropsky významný druh oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum).

Na lesních okrajích lze zastihnout ještěrku živorodou (Zootoca vivipara) a zmiji obecnou (Vipera berus). Hnízdí zde například krahujec obecný (Accipiter nisus), ostříž lesní (Falco subbuteo), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), sluka lesní (Scolopax rusticola), sýc rousný (Aegolius funereus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopus leucotus), krutihlav obecný (Jynx torquilla), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), kos horský (Turdus torquatus), lejsek malý (Ficedula parva), pěvuška modrá (Prunella modularis). Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) byl ještě v první polovině 20. století hojným obyvatelem Radhošťských Beskyd. Například v roce 1958 bylo ve zdejší oblasti známo 9 tokanišť. V posledních desetiletích byl tetřev pozorován jen ojediněle a v současné době se zde již pravděpodobně nevyskytuje. Z drobných savců území obývá například ježek východní (Erinaceus concolor), rejsek malý (Sorex minutus), r. horský (S.alpinus), rejsec vodní (Neomys fodiens), r. černý (N. anomalus), lasice kolčava (Mustela nivalis), l. hranostaj (M. erminea), kuna lesní a skalní (Martes martes a M. foina), hrabošík podzemní (Pitymys subterraneus), myšivka horská (Sicista betulina). Rys ostrovid (Lynx lynx) byl ojediněle v oblasti Radhoště pozorován před rokem 1900. Původní beskydská populace byla vyhubena a rysové, kteří se v Beskydech objevili po roce 1912, pocházejí ze středoslovenských hor. V posledních letech jsou k dispozici pozorování pobytových znaků rysa přímo z NPR. Z velkých savců je hojný jelen evropský (Cervus elaphus) a srnec (Capreolus capreolus).

Je zde patrné vertikální členění vegetace, která se zřetelně projevuje i na druhové skladbě lesních porostů. Na severních svazích s prudkými spádovými poměry v podhřebonovém pásmu jsou smrčiny formovány působením drsného klimatu (vítr, sníh, námraza). Dřeviny mají jednostranné koruny, zakrslý vzrůst, časté jsou zlomy, vývraty a působení atmosférických srážek na letorosty. Navazující nejstarší bukové porosty (více něž 180 let) mají charakter přirozených lesů s tloušťkově a výškově diferencovanou strukturou. Střední a východní část rezervace tvoří stejnověké bukové kmenoviny zhruba o 70 let mladší. Na kamenitých půdách a kolem horských toků převládají javořiny charakteru suťových a roklinových lesů. Okrajově jsou zařazeny přeměněné porosty se stanovištně nevhodným smrkem ztepilým (Picea abies) v nižších polohách.

Na celém hřebeni Radhoště probíhala v minulosti intenzivní pastva ovcí, která měla vliv i na stav okolních lesů. V 19. století byla na vrcholu postavena kaple sv.Cyrila a Metoděje – od té doby se zde každoročně konají poutě. V 70. letech minulého století byl pod vrcholem vybudován televizní vysílač a chata Horské služby.

Management území směřuje k postupnému odstranění nepůvodních dřevin, úpravě druhové skladby a prostorové výstavby v uměle obnovených plochách, doplnění chybějících dřevin z přirozených druhových skladeb a usměrnění návštěvnosti při hranicích s rezervací, kde jsou vedeny intenzivně navštěvované turistické značky.