Národní přírodní rezervace Ransko

NPR Ransko je lesním komplexem, který se prostírá na ploše 695,4 ha v nadmořské výšce 540 – 673 m asi 1 km jižně od města Žďírec nad Doubravou. Leží v katastrálních územích Havlíčkova Borová a Staré Ransko. Chráněné území zde bylo vyhlášeno poměrně nedávno, v roce 1997. Předmětem ochrany je rozsáhlý komplex rozmanitých lesních ekosystémů ranského masivu s autochtonními populacemi lesních dřevin a výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů

Území se nachází na jižním okraji Henzličky, přecházející ve sníženinu Dářské brázdy a výběžek Přibyslavské pahorkatiny. Od kryoplanačně modelovaných mrazových srubů Ranského Babylonu spadají táhlé svahy převážně jižních expozic do údolí Doubravy. Na svazích jsou místy vytvořeny drobné skalní výchozy a rozvlečené balvanité pokryvy, přecházející do plochých terénních sníženin podmáčených četnými vrstevními a suťovými prameny odtékajícími do levostranných přítoků řeky Doubravy. Ranský masiv tvoří v oblasti ojediněle bazické hlubinné vyvřeliny, především olivinická a amfibolicko-pyroxenická gabra, místy se značným sulfidickým zrudněním. Překryty jsou eluviálními jílovohlinitými až jílovitými zvětralinami, dosahujícími místy mocnosti až několika metrů. Spektrum půd je velmi široké, od mělkých ochrických se slabými humusovými horizonty na skalnatých výchozech, přes převažující kambizem typickou až po pseudogleje a zbahnělé gleje v podmáčených sníženinách s plošně probíhajícím odtokem vod.

Pestré mozaice stanovištních podmínek v rozsáhlé rezervaci odpovídá i bohatá škála zachovaných přírodních společenstev. Na skalnatých peridotitových výchozech Ranského Babylonu jsou vytvořena společenstva hadcových borů svazu Dicrano-Pinion s borovicí lesní (Pinus sylvestris), s ojedinělým výskytem sleziníku hadcového (Asplenium cuneifolium) a v Čechách endemického chrastavce rolního hadcového (Knautia arvensis subsp. serpentinicola). Na hřbetech s chudšími kamenitými půdami jsou zachovány fragmenty společenstev blízkých bikovým bučinám svazu Luzulo-Fagion, přecházející níže na svazích a na bohatším gabrovém podloží v květnaté bučiny asociací Dentario enneaphylli-Fagetum a Festuco altissimae-Fagetum. V těchto společenstvech je hlavním edifikátorem buk lesní (Fagus sylvatica). Na vlhčích stanovištích jsou ojediněle zastoupeny fragmenty jedlin asociace Luzulo pilosae-Abietum se svízelem okrouhlolistým (Galium rotundifolium). Jedle bělokorá (Abies alba) se však již v dřevinné skladbě vyskytuje jen v příměsi. Na podmáčených a oglejených typech chudších stanovišť se nacházejí porosty s převahou smrku ztepilého (Picea abies). Na bohatších zamokřených stanovištích jsou ve výjimečném rozsahu zachovány prameništní a potoční jasanové olšiny asociace Carici remotae-Fraxinetum s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), hostící nejbohatší populace bledule jarní (Leucojum vernum) na Českomoravské vrchovině. Dále zde rostou mj. řeřišinice trojlistá (Cardamine trifolia), oměj pestrý (Aconitum variegatum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), prvosenka vyšší (Primula elatior), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea), čarovník alpský (Circaea alpina), č. prostřední (C. × intermedia), ostřice převislá (Carex pendula), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), třezalka položená (Hypericum humifusum), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia), růže převislá (Rosa pendulina), česnek medvědí (Allium ursinum), barvínek menší (Vinca minor) a v roce 1990 zde byla nalezena i korálice trojklaná (Corallorhiza trifida).

Území obývají například četní střevlíkovití brouci, mj. Carabus auronitens, C. coriaceus, C. cancellatus, C. convexus, C. linnei, Abax carinatus, a pavouci Agyneta cauta, Gonatium corallipes, Maro minutus, Notioscopus sarcinatus, Walckenaeria kochi aj. Vlhčí stanoviště jsou biotopem obojživelníků a hostí stabilní populace čolka horského (Triturus alpestris), skokana hnědého (Rana temporaria), ropuchy obecné (Bufo bufo) a rosničky zelené (Hyla arborea). Nejčetnějším plazem je ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), dále se vyskytuje slepýš křehký (Anguis fragilis) a řidčeji zmije obecná (Vipera berus). Bohatá je avifauna území. Hnízdí zde mj. jestřáb lesní (Accipiter gentilis), sluka lesní (Scolopax rusticola), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), datel černý (Dryocopus martius), holub doupňák (Columba oenas), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), lejsek malý (Ficedula parva), pěvuška modrá (Runella modularis), krkavec velký (Corvus corax), občas i čáp černý (Ciconia nigra). Žijí zde mj. rejsek obecný (Sorex araneus), r. malý (S. minutus), rejsec černý (Neomys anomalus), hraboš mokřadní (Microtus agrestis), lasice hranostaj (Mustela erminea), kuna lesní (Martes martes) a jezevec lesní (Meles meles). V rozsáhlém lesním komplexu je stálá populace jelení zvěře (Cervus elaphus) a ojediněle se zatoulá rys ostrovid (Lynx lynx).

V závislosti na trofických a hydratických podmínkách stanovišť je vytvořen komplex různorodých lesních porostů se zastoupením autochtonních populací lesních dřevin. Z nepůvodních dřevin byl místy vysazen modřín opadavý. Na podmáčených stanovištích trpí nestabilní smrkové části porostů vývraty a značné škody vznikly i okusem, loupáním a ohryzem dřívějšími nadměrnými stavy jelení zvěře. Ve vrcholových partiích se na exponovaných porostních stěnách negativně projevuje vliv imisního znečištění ovzduší, škody větrem a námrazou. Lesní porosty jsou ze zákona zařazeny v kategorii lesa zvláštního určení. Intenzita péče je odstupňována podle jejich skladby a fyzického stavu s tím, že nejcennější části porostů přirozené skladby dřevinných hadcových borů, jedlobučin a jasanových olšin jsou ponechávány bez zásahu. V převažující skupině porostů blízkých přirozené skladbě jsou prováděny jen dílčí úpravné zásahy. Porosty lišící se výrazně od modelu přirozené skladby lesa, které jsou zahrnuty v okrajích území z důvodu arondace hranic, vyžadují postupnou obnovu s výhledovým cílem vytvoření různověkého lesa přirozené dřevinné skladby.

Území bylo v minulosti ovlivněno těžbou dřeva pro ranské železárny a následným zaváděním smrkového hospodářství, odvodňováním podmáčených stanovišť a používáním těžké mechanizace a velkovýrobních technologií. Vzhledem k sulfidickému zrudnění vyvřelin byly v území prováděny průzkumné vrty, jimiž bylo vymezeno ložisko nebilančních zásob Ni-Cu-Co rud. Důlní těžba Zn-Cu rud byla prováděna mimo rezervaci a v roce 1990 byla ukončena. Nyní jsou zde těžba nerostů, změny vodního režimu, aplikace chemických prostředků a používání intenzivních technologií narušujících přírodní prostředí zakázány. Bližšími ochrannými podmínkami je upraven provoz lesního hospodářství, výkon práva myslivosti a dalších činností dotýkajících se území. Cílem všech těchto opatření je zachování a zlepšení přírodního stavu ojedinělé mozaiky lesního ekosystému ranského masivu, jakož i plné uplatnění ostatních funkcí lesa a ochrana genofondu rostlinstva a živočišstva území národní přírodní rezervace.