Národní přírodní rezervace Ranšpurk

NPR Ranšpurk (vyhlášena 1949) tvoří část lužního lesa asi 5,5 km j. od Lanžhota. Rozloha NPR je 19,20 ha s průměrnou nadmořskou výškou 152 – 153 m. Důvodem ochrany území je zbytek hospodářskou činností málo ovlivněného (pralesovitého) porostu lužního lesa v oblasti soutoku Moravy a Dyje, které je také využíváno jako modelové území lesnického výzkumu.

Rezervace se nachází v údolní nivě řek Moravy a Dyje. V jejím podloží jsou sedimenty Vídeňské pánve; nad nimi jsou uloženy fluviální štěrky, na nichž leží písčité povodňové hlíny. Mrtvá ramena vyplňují organické sedimenty. Místy vystupují na povrch ostrůvky navátých würmských písků (tzv. hrúdy). Na sedimentech údolní nivy se vytvořily vesměs fluvizemě glejové a gleje (především pelické). Na hrúdech se vyvinuly regozemě, případně černozemě arenické.

Největší plochu chráněného území pokrývá tzv. tvrdý luh, tj. porosty s dominantním dubem letním (Quercus robur), jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia), babykou, místy (Acer campestre) s hojným zastoupením lípy malolisté (Tilia cordata) a habru obecného (Carpinus betulus). V podrostu tohoto typu lesa se objevují sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), lecha jarní (Lathyrus vernus), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), svízel vonný (Galium odoratum), srha hajní (Dactylis polygama), ostřice lesní (Carex sylvatica), místy (v místech s dominantním habrem) i rozrazil horský (Veronica montana). Na nejvyšších (nezaplavovaných) místech jsou porosty svízele vonného. Kolem tůní se vyskytují fragmenty vrbin s vrbou bílou (Salix alba), kterou provázejí ostřice štíhlá (Carex gracilis), o. pobřežní (Carex riparia), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata), kyprej obecný (Lythrum salicaria) a další druhy. Ve vodě byla zjištěna žebratka bahenní (Hottonia palustris). Vzácně zde byly pozorovány i zvláště chráněné ostřice hubená (Carex strigosa), kruštík polabský (Epipactis albensis), bledule letní (Leucojum aestivum) a řeřišnice malokvětá (Cardamine parviflora). Velmi významná je mykoflóra, zejména dřevokazných hub, které žijí na dřevní hmotě v různých stádiích rozkladu. Z pozoruhodných druhů hub zde byly pozorovány např. Marasmius capillipes, Rhodocybe xylophila a Omphalina lilaceorosea.

V dutinách starých stromů hnízdí holub doupňák (Columba oenas), žluna šedá (Picus canus), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) a šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla). Bylo zde zjištěno několik druhů obojživelníků, např. čolek podunajský (Triturus dobrogicus). V lesním porostu se vyskytuje řada vzácných druhů hmyzu. Velmi hojný je mravenec Liometopum microcephalum, na starých dubech žije tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) a krasec Eurythyrea quercus.

Plocha dnešního chráněného území byla od konce 19. století ušetřena hrubších zásahů. Do té doby se v celém lesním komplexu, jehož součástí jsou rezervace Ranšpurk i Cahnov-Soutok, páslo. Někdejší majitelé, Lichtenštejnové, lesní porost v dnešním chráněném území považovali za přírodní památku a intenzivně v něm nehospodařili. Lesní porosty mají přirozenou dřevinnou skladbu, pouze v jv. cípu je skupina vysázených ořešáků černých.

Po vybudování obory na intenzivní chov jelení a daňčí zvěře počátkem 70. let byla plocha chráněného území podstatně narušena spásáním, které likvidovalo především přirozenou obnovu dřevinné složky - na začátku 90. let byla proto oplocena. V současnosti se začíná kladný vliv oplocení projevovat intenzivním zmlazováním dřevin, zejména babyky. Jiným negativním faktorem byla regulace řek Moravy a Dyje, která znemožnila pravidelné záplavy. Umělé povodňování oblasti soutoku obou řek započalo teprve po roce 1992. Část porostu ořešáku černého byla již vykácena a nahrazena výsadbou dubu.