Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky

Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky byla vyhlášena v roce 1960 na výměře 112,21 hektarů, s ochranným pásmem 71,25 ha severozápadně od horské osady Jizerka. Rezervace se rozprostírá v ploché široké pánvi mezi Vlašským a Středním Jizerským hřebenem v průměrné nadmořské výšce 880 metrů. Její osou je volně meandrující říčka Jizerka se svými přítoky - Pařezitým, Jílovým a Safírovým potokem. Chráněné území se skládá ze dvou segmentů, propojených ochranným pásmem. Je proťato lesní cestou, silničkou spojující Jizerku s horskou enklávou na Smědavě (tzv. Jizerská silnice). Chráněny jsou zde rozsáhlé podmáčené a rašelinné smrčiny, porosty původní borovice kleče a zejména rozsáhlá otevřená bezlesí rašelinných luk, živých vrchovišť s jezírky a výskytem mnoha pozoruhodných rostlinných a živočišných druhů.

Klimatické podmínky lokality lze bez nadsázky označit za extrémní, a to nejen pouze v Jizerských horách, ale v rámci celé ČR. Průměrné roční teploty dosahují stěží 4°C, zimní teploty pravidelně klesají pod -30°C (v roce 1940 byla na nedaleké Jizerce naměřena teplota -42°C). Také srážky přesahují běžná měřítka, roční úhrny na srážkoměrné stanici na Jizerce běžně dosahují 1600 mm (v roce 1926 naměřen roční úhrn 2201 mm). Sněhová pokrývka zde leží zpravidla více než 150 dnů v roce a dosahuje výšky přes 150 cm.

Základem geologické stavby lokality je krkonošsko-jizerský masiv s převahou výrazně porfyrického granodioritu. Holocenní náplavy jeho zvětralin modelují plochý terén pánve. Zcela unikátním fenoménem je výskyt velkého počtu minerálů v náplavech Jizerky a zejména Safírového potoka. Mnohé z nich patří mezi drahé kameny a jejich těžba v minulých staletích založila věhlas Jizerky. Kromě safírů, které daly lokalitě jméno, byly rýžovány také rubíny, zirkony, spinely či pleonasty a mnohé další drahokamy. Typický černý drahokam, ilmenit, byl původně pojmenován po tomto bohatém nalezišti jako iserin. Na chudém podloží se vyvinuly převážně organozemě, zdejší živá vrchoviště patří k nejrozsáhlejším v Jizerských horách a mocnost rašeliny dosahuje až 450 cm.

Rozsáhlá bezlesí jsou prvkem, který určuje charakter zdejšího chráněného území. Vrchovištní rašelinné „louky“ mají dobře vyvinutou morfologii včetně rašelinných jezírek, největšími jsou Klugeho louka, Dlouhá louka a Vyhlídková louka. Při Jizerské silnici se rozkládá náplavové bezlesí Kyselé roviny s charakteristickými porosty smilky a bezkolence, které bylo v minulosti využíváno k extenzivní pastvě. Rašelinné a podmáčené smrčiny jsou převažujícími lesními typy v NPR. Porosty borovice kleče na rašeliništích dosahují rozlohy přibližně 22 hektary. Kromě jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia) a skupinek břízy karpatské (Betula carpatica) patří k zajímavým dřevinám také ojediněle se vyskytující jalovec obecný nízký (Juniperus communis ssp.alpina).

Květenu této rezervace tvoří především rašeliništní druhy obvyklé v Jizerských horách. Příkladem mohou být ostřice bažinná (Carex limosa), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) i úzkolistý (E. angustifolium), suchopýrek trsnatý (Trichophorum caespitosum), rosnatka okrouhlolistá (Dosera rotundifolia), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) nebo šicha černá (Empetrum nigrum). Za zvláštní zmínku stojí bohatý výskyt blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), na Klugeho louce rozsáhlé porosty vřesovce čtyřřadého (Erica tetralix) nebo jediné naleziště plavuňky zaplavované (Lycopodiella inundata) v Jizerských horách.

Také výskyt živočichů spočívá zejména v druzích vázaných na rašeliniště a bezlesí. Žije zde reliktní fauna bezobratlých s řadou pozoruhodných druhů brouků, motýlů, vážek nebo pavouků. Hnízdí tady bekasina otavní (Capella galinago), hýl rudý (Carpodacus erythrynus), čečetka zimní (Carduelis flammea), linduška luční (Anthus pratensis) nebo bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). Poměrně běžným druhem je zde tetřívek lesní (Tetrao tetrix), volné plochy rašelinišť jsou jeho oblíbeným tokaništěm.

Přírodní prostředí NPR je velmi zachovalé, vyvíjelo se ovšem v těsném kontaktu se sklářskou a později dřevařskou osadou Jizerka. Byla již zmíněna extenzivní pastva nebo těžba drahých kamenů v náplavech potoků. Rovněž lesy, především v ochranném pásmu, byly ovlivněny hospodařením. Po severozápadní hranici NPR vedla v šedesátých letech dvacátého století lesní železnička. Na západním okraji rezervace se také do šedesátých let omezeně těžila rašelina k balneologickým účelům pro potřebu nedalekých Lázní Libverda. Dnes je Jizerka oblíbeným cílem rekreace. NPR Rašeliniště Jizerky je pro návštěvníky přístupná jednak po značené Jizerské silnici, zejména však trasou naučné stezky Bukovec – Jizerka – Rašeliniště Jizerky. Tato stezka nabízí seznámení s hlavními přírodními i historickými pozoruhodnostmi území. Atraktivní živé vrchoviště Vyhlídková louka je zpřístupněno dřevěným poválkovým chodníkem. Další informace mohou návštěvníci získat v expozici malého muzea v objektu bývalé školy na Jizerce.