Národní přírodní rezervace Rašeliniště Skřítek

Rašeliniště Skřítek je s rozlohou asi 166 ha nejmenší národní přírodní rezervací CHKO Jeseníky. Leží v sedle Skřítek přímo u silnice spojující obce Sobotín a Stará Ves u Rýmařova v nadmořské výšce 830-876 m n.m. Území bylo vyhlášeno jako státní přírodní rezervace již v roce 1955.

Rašeliniště na Skřítku představuje přechodové rašeliniště prameništního typu. Centrální část rezervace má tundrový ráz připomínající parkovou krajinu, kde se vlhká místa střídají s malými tůňkami a prameništi, s prvky smrkového rašelinného lesa Sphagno-Piceetum a rašelinných luk. Vznik rašeliniště je zde podmíněn vývěrem pramenišť v severní části území NPR se ztíženým odtokem vody na plochém sedle. Okrajové lemy se svým charakterem blíží kulturní smrčině. Borovice kleč (Pinus mugo), která byla vysázena uměle při jižním okraji rezervace, je zde nepůvodní dřevinou a jako taková by měla být odstraněna.

Přestože je území druhově relativně chudé (v současnosti je potvrzeno necelých 200 taxonů cévnatých rostlin) a vegetačně jednotvárné, představuje mozaiku cenných typů vegetace, které jsou závislé na vysoké hladině podzemní vody a rašelinění, s výskytem vzácných a ohrožených druhů rostlin. Ostrůvky se zvýšenou druhovou rozmanitostí představují především lesní prameniště, ostřicové porosty s prakticky chybějící stromovou vegetací, v minulosti obhospodařovaná louka na jižním okraji rezervace a paradoxně i přícestní partie se synantropními druhy.

Z významnějších druhů bylinného patra lze uvést např. kropenáč vytrvalý (Swertia perennis), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), oměj šalamounek (Aconitum plicatum), kýchavici bílou (Veratrum album ssp. lobelianum), klikvu bahenní (Oxycoccus palustris), suchopýr pochvatý a úzkolistý (Eriophorum vaginatum, E. angustifolium), bradáček srdčitý (Listera cordata), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii ssp. fuchsii) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis).

Z hlediska faunisticky - ekologického je významně hodnocena entomofauna - výskyt mravenců rodu Formica, boreální druhy pavouků Latithorax faustus a Mengea warburtonii, Wideria nodosa, boreoalpinní Trochosa spinipalpis a zástupci rodu Pirata či vážky Somatochlora arctica a Sympetrum danae, které jsou řazeny mezi glaciální relikty.

V území se vyskytují i obojživelníci čolek horský (Triturus alpestris), skokan hnědý (Rana temporaria), v posledních letech byla pozorována ropucha obecná (Bufo bufo), poměrně hojný výskyt zde má ještěrka živorodá (Zootoca vivipara).

Kromě běžných zástupců avifauny se zde vyskytuje a hnízdí sýc rousný (Aegolius funereus) a čáp černý (Ciconia nigra). Opakovaně byl pozorován jeřábek lesní (Bonasa bonasia).

Z porovnání starších a aktuálních map, leteckých snímků a fotografií vyplývá, že volná plocha rašeliniště se poměrně rychle zmenšuje. Protože důležitým předmětem ochrany území je právě hodnotné sukcesní stadium hostící vyhraněnou skupinu druhů, které jsou na něj vázány, je nezbytná citlivá redukce náletu, kterým rašelinná oka a nelesní enklávy postupně zarůstají. V případě ponechání těchto ploch samovolnému vývoji by hrozil jejich zánik spojený se zánikem populací ohrožených druhů rostlin a živočichů (především hmyzu) na ně vázaných. Dlouhodobým cílem péče je vytvoření mozaiky druhově bohatých nelesních společenstev udržovaných člověkem a bezzásahových lesních porostů (s minimálními nebo žádnými lidskými zásahy), věkově a výškově rozrůzněných a s přirozenou skladbou zastoupených dřevin.