Národní přírodní rezervace Rejvíz

Smyslem vyhlášení Národní přírodní rezervace Rejvíz je ochrana největšího komplexu vrchovištního rašeliniště, rašelinných lesů a rašelinných luk na severní Moravě a ve Slezsku.

Rezervace byla vyhlášená v roce 1955, její současné výměra činí 329 ha, plocha vyhlášeného ochranného pásma je 69 ha. Rezervace se nachází v severovýchodní části Hrubého Jeseníku jižně od osady Rejvíz v ploché pánvi v nadmořské výšce 731 – 804 metrů.

Pro rezervaci jsou charakteristické dobře vyvinuté prakticky všechny fáze a typy rašelinných biotopů typické pro tuto oblast. V západní části se nachází téměř tři metry hluboké rašelinné jezírko, obklopené blatkovým borem Pino rotundatae-Sphagnetum pralesovitého charakteru s vtroušeným smrkem ztepilým (Picea abies) a břízou karpatskou (Betula carpatica). Obdobně je blatkový bor dobře vyvinut při východním okraji rezervace v okolí druhého jezírka, které se však nachází v pokročilé fázi zazemňování a představuje místo výskytu poměrně bohaté populace blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris). Mocnost rašeliny zde dosahuje asi šest a půl metru. V podrostu blatkového lesa jsou časté rojovník bahenní (Ledum palustre), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), borůvka bažinná (Vaccinium uliginosum), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum).

Mezi těmito porosty se nachází komplex přechodových rašelinišť Sphagno recurvi-Caricion canescentis a vrchovišť Sphagnion medii s četnými rašeliníky a druhy, jako rosnatka bahenní (Drosera rotundifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) či suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). V rašelinných tůních a jezírkách se vyvíjejí četné druhy vážek, z nichž nejvýznamnější jsou reliktní šídlo rašelinné (Aeshna subarctica) a lesklice severská (Somatochlora arctica).

Na otevřená vrchoviště a blatkové bory navazují rašelinné smrčiny Sphagno-Piceetum a podmáčené smrčiny Mastigobryo-Piceetum s ojedinělým výskytem jedle bělokoré (Abies alba). Významným antropogenním biotopem jsou slatinné louky Caricion fuscae a podmáčené louky Calthion s ostrůvky krátkostébelných relativně suchých smilkových trávníků. Na loukách rostou hojně prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), violka bahenní (Viola palustris), méně často pak bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) nebo ostřice odchylná (Carex appropinquata), na sušších místech pak v červnu rozkvétá všivec ladní (Pedicularis sylvatica).

Tůně na loukách jsou místem rozmnožování obojživelníků, z nichž nejzajímavější je výskyt stabilní populace čolka karpatského (Triturus montadoni). Z plazů zde žije zmije obecná (Vipera berus). Žluťásek borůvkový (Colias paleano), druh typický pro podmáčené a slatinné louky, z rejvízské rezervace, podobně jako třeba tetřívek obecný (Tetrao tetrix), udávaný zde ještě před dvaceti lety, již vymizel.

V porostech keřových vrb (Salix cinerea, S. aurita) vzácně roste nezelená orchidej korálice trojklanná (Coralorhiza trifida). V okrajových částech rezervace rostou mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) a lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum). Na mokrých loukách v rezervaci i v jejím okolí pravidelně hnízdí chřástal polní (Crex crex).

Péče o území je zaměřena na úpravu druhové skladby lesů zejména v okrajových, vodou tolik neovlivněných, partiích, kosení části podmáčených luk, obnovu a vytváření tůní a vyřezávání některých, na loukách se rozrůstajících, keřových vrb.

Národní přírodní rezervace Rejvíz představuje jádrové území Evropsky významné lokality Rejvíz, je první zónou CHKO Jeseníky a nadregionálním biocentrem ÚSES.

Území je zpřístupněno naučnou stezkou, která spojuje osadu Rejvíz a Velké mechové jezírko, uvádí typické druhy jednotlivých biotopů rezervace a popisuje vznik a vývoj zdejšího rašeliniště. Část stezky procházející rezervací je vedena po haťovém chodníku, u jehož začátku stojí malé informační středisko.