Národní přírodní rezervace Salajka

Nachází se na severním svahu hraničního hřebene Moravskoslezských Beskyd, nedaleko horského sedla Bumbálka. Na ploše 21,95 ha je od roku 1956 chráněn jeden z nejzachovalejších karpatských jedlobukových lesů na našem území, ponechaný 70 let bez úmyslných těžebních zásahů. Salajka je typická svými mohutnými starými jedlemi.

Území se nachází v nejsevernějším pásmu magurského flyše, tvořeném především arkózovými pískovci soláňských vrstev. Ty jsou překryty mocnou vrstvou zvětralin a hlubokými hnědými lesními půdami. Svah je rozbrázděn až 10 m hlubokými stržemi. Nadmořská výška: 712 – 820 m

Porosty květnatých bučin podsvazu Eu – Fagenion. Hlavní dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica), dosud hojná je jedle bělokorá (Abies alba), jen vtroušeně smrk ztepilý (Picea abies)a javor klen (Acer pseudoplatanus). Nejstarší porosty jsou ve věku 230 – 280 let. Převládajícími bylinnými druhy jsou kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), pitulník horský (Galeobdolon montanum) a rozrazil horský (Veronica montana). Horské potoky provází např. mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), devětsil bílý (Petasites albus), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) a udatna lesní (Aruncus vulgaris). Vzácnými druhy s ojedinělým výskytem jsou rulík zlomocný (Atropa bella-donna), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) a hvězdnatec čemeřicovitý (Hacquetia epipactis).

Salajka je jednou za našich nejvýznamnějších mykologických lokalit. Na padlých kmenech se nachází celá řada dnes již vzácných druhů dřevokazných hub, jako bondarcevka horská (Bondarzewia mesenterica), korálovec jedlový (Hericium flagellum) a k. bukový (H. clathroides), šupinovka ježatá (Pholiota squarrosoides). Z chráněných druhů zde roste bolinka černohnědá (Camarops tubulina), mozkovka rosolovitá (Ascotremella faginea), ušíčko jedlové (Pseudoplectania vogesiaca) a hlíva jedlová (Hohenbuehelia abietina) – druh zde má typovou lokalitu. Podrobný mykologický průzkum ukázal, že zde roste více než 250 druhů makromycetů.

Pralesovité porosty jsou příznivým stanovištěm pro celou řadu bezobratlých, jako např. pro motýlka krásněnku Buvatina stroemella, jejíž housenky se vyvíjejí v troudu buků lesních (Fagus sylvatica), smrků ztepilých (Picea abies) a v choroších; pro obaleče Strophedra weirana s vývojem na buku lesním (Fagus sylvatica); střevlíka zlatitého (Carabus auronitens); roháčka Ceruchus chrysomelinus atd. Porosty využívají k hnízdění i jako potravní základnu jeřábek lesní (Bonasa bonasia), sluka lesní (Scolopax rusticola), žluna šedá (Picus canus), lejsek malý (Ficedula parva), čáp černý (Ciconia nigra), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopus leucotus) a datlík tříprstý (Picoides tridactylus). Žije zde kuna lesní (Martes martes), liška obecná (Vulpes vulpes) a vzácně zde lze nalézt i stopy rysa ostrovida (Lynx lynx).

Ještě ve 20. a 30. letech 20. století se v Salajce jednotlivě těžily největší jedle a odvážely se do Nizozemí na stavbu lodí. Od r. 1937 jsou porosty ponechávány bez úmyslných těžebních zásahů. Do r. 1942 zde byl asi jeden z nejstarších a nejsilnějších stromů v Beskydech – jedle bělokorá (Abies alba), stará tehdy přes 500 let, o průměru 194 cm a výšce 37 m, nazývaná „Tlustá Tonka“. Dodnes lze nalézt nepatrný zbytek. Přesto zde lze ještě spatřit životaschopné jedle bělokoré (Abies alba) o výšce přes 50 m a průměru v prsní výšce 115 cm. Současný management se v NPR soustřeďuje právě na záchranu a posílení silně ohrožené původní populace jedle bělokoré (Abies alba).

Samotné území NPR není veřejnosti přístupné. Po jeho západní hranici však vede žlutě značená turistická stezka ze sedla Bumbálka. Trasu je možné absolvovat i na kole. Po nahlédnutí do rezervace vás trasa dovede na rozcestí u hájovny Salajka. Zde doporučujeme pokračovat doprava (po modré značce), údolím okolo sirovodíkových minerálních pramenů k loveckému zámečku na Bílé.