Národní přírodní rezervace Tabulová, Růžový vrch a Kočičí kámen

Chráněné území zahrnuje bradlo Stolové (též Tabulové) hory (458,5 m n. m.) v Pavlovských vrších západně od Klentnice. Hlavní část území byla vyhlášena v roce 1951, v roce 2000 k ní byla administrativně připojena sousední přírodní rezervace Růžový vrch a přírodní památka Kočičí kámen, nacházející se na jih od Stolové hory. V současnosti má chráněné území plochu 109,06 ha a rozkládá se v katastrálních územích Bavory, Perná a Klentnice v nadmořské výšce 293–459 m. Motivem ochrany jsou skalní společenstva suchých trávníků na vápencovém podkladě s bohatou teplomilnou flórou a faunou.

Výrazný geomorfologický útvar s plochým temenem (vykládá se jako zbytek jednotného denudačního povrchu pliocenního stáří) je tvořen zvětralými ernstbrunnskými vápenci. Nápadné jsou různé skalní útvary. Na severním svahu vystupují klentnické vrstvy, svahy kryjí hlinitokamenité sedimenty z poslední doby ledové, místy se vyskytuje spraš.

Květena rezervace čítá 552 druhů a poddruhů cévnatých rostlin, nalezených zde v letech 1991–2005, z toho 42 chráněných. Na jižní hraně vrcholové plošiny Stolové hory se nachází snad jediná původní lokalita šalvěje etiopské (Salvia aethiopis) v českých zemích. Na suché louce na jižním svahu roste pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum). Druh zde byl sbírán již v druhé polovině 19. století; dnes populaci tvoří všehovšudy asi deset jedinců. Ze zvláště chráněných druhů je přítomen česnek hranatý (Allium angulosum), dřín jarní (Cornus mas), dub pýřitý (Quercus pubescens), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), dvojštítek hladký proměnlivý (Biscutella laevigata subsp. varia), hlaváček jarní (Adonis vernalis), hvězdnice chlumní (Aster amellus), h. zlatovlásek (A. linosyris), hvozdík Lumnitzerův (Dianthus lumnitzeri),  chrpa chlumní širolistá (Cyanus triumfettii subsp. axillaris), kavyl Ivanův (Stipa pennata), k. sličný (S. pulcherrima), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), kosatec nízký (Iris pumila), k. písečný (I. humilis subsp. arenaria), koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), k. vičencovitý (A. onobrychis), len tenkolistý (Linum tenuifolium), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), l. vždyživý (Saxifraga paniculata), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), oměj vlčí pravý (Aconitum vulparia subsp. vulparia), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), ožanka horská (Teucrium montanum), plamének přímý (Clematis recta), pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus), rožec Tenoreův (Cerastium tenoreanum), sasanka lesní (Anemone sylvestris), sinokvět měkký (Jurinea mollis), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), starček celolistý (Tephroseris integrifolia), tařice skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduini), třemdava bílá (Dictamnus albus), večernice smutná (Hesperis tristis), violka obojetná (Viola ambigua), vstavač vojenský (Orchis militaris), zvonek boloňský (Campanula bononiensis), z. sibiřský (C. sibirica) a žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum).

Na stepních stanovištích lze na květech poměrně často pozorovat vzácnou žahalku žlutou (Scolia hirta), velmi hojný je cvrček polní (Gryllus campestris). Pravidelně je nalézán ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius). Létajícím klenotem lze bezesporu nazvat našeho největšího a zároveň nejkrásnějšího zlatohlávka, z. skvostného (Cetonischema aeruginosa). Na plochém temeni kopce hnízdí skřivan polní (Alauda arvensis), na vrcholcích keřů prozpěvují strnadi luční (Miliaria calandra) a bramborníčci černohlaví (Saxicola torquata). Kolonie syslů obecných (Spermophilus citellus) na okraji fotbalového hřiště nad Klentnicí z neznámých důvodů zanikla. Na úpatích Stolové hory se vyskytuje křeček polní (Cricetus cricetus). Ve velké skalní puklině v západní stěně pravidelně, i když nepočetně zimují vrápenci malí (Rhinolophus hipposideros).

Převážná část lesních porostů byla zřejmě v minulosti uměle obnovena, dílem za použití stanovištně méně vhodných dřevin. Jsou řazeny do kategorie lesů zvláštního určení a zčásti zároveň i kategorie lesů ochranných. V dlouhodobém výhledu je třeba odstranit z lesních porostů rezervace trnovník akát (Robinia pseudacacia), pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) a borovici černou (Pinus nigra), která zde jediná z těchto tří druhů přirozeně nezmlazuje, a nahradit je autochtonními dřevinami.

Aspoň k částečnému odlesnění Stolové hory došlo jistě již velmi dávno, nejpozději v mladší době bronzové. Ve středověku započalo lámání vápence; dnes je na území rezervace několik menších opuštěných lomů. Až do padesátých let 20. století bylo území vypásáno a vrcholová plošina sloužila jako jednosečná louka. Pastva jako žádoucí typ managementu se v posledních letech do území opět vrací. 

V mladší době bronzové na vrcholu existovalo opevněné sídliště.
Na dvou strmých skalních útesech se na vrcholu Růžového vrchu nachází zřícenina Sirotčího hrádku, gotického pomezního hradu, který se poprvé připomíná již ve 13. století. Byl rozbořen Švédy v roce 1645 a od té doby je pustý.