Národní přírodní rezervace Trčkov

Lesní porosty pod silnicí Šerlich – Orlické Záhoří na severovýchodním svahu Orlických hor směrem ke státní hranici s Polskem leží v katastrálním území Trčkov na ploše o výměře 67,7 ha v nadmořské výšce 760–920 m. Území bylo vyhlášeno v roce 1982.

Přirozené smíšené porosty z dřevin autochtonní provenience s převahou horského smrku, buku, klenu a dosud vitální jedle.

Geologické podloží tvoří krystalické břidlice (svor, svorová rula) a v nepatrné míře v jihovýchodní a severovýchodní části svrchnokřídové sedimenty (jílovce, pískovce aj.). V půdním pokryvu jsou zastoupeny především kyselé hnědé půdy, místy rašelinné půdy. Několik malých potůčků svádí vodu z četných pramenišť do Divoké Orlice.

Jsou zde zastoupeny rostliny lesních společenstev, pramenišť a v malé míře i luk. Z chráněných a vzácných druhů zde roste vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), starček potoční (Tephroseris crispa),lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), prha arnika (Arnica montana), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), ostřice Davallova (Carex davalliana), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a p. Fuchsův (D. fuchsii), upolín nejvyšší (Trollius altissimus) a další. Na prameništích se hojně vyskytuje violka dvoukvětá (Viola biflora). Z hub zde byly nalezeny např. čapulka bahenní (Mitrula paludosa) a lesklokorka jehličnanová (Ganoderma carnosum).

K pozoruhodným nálezům patří blanokřídlý druh Aglaostigma langei z čeledi pilatkovitých (Tenthredinidae), prvonález v ČR. K dalším prvonálezům v ČR patří blanokřídlí Pantoclis mese a Zygota croton (oba z čeledi Diapriidae). Z koutulovitých zde byly nalezeny nové druhy pro vědu, které dosud čekají na popis. Byl zde nalezen také brouk Rhizophagus brancsiki z čeledi Rhizophagidae, pralesní relikt, charakteristický druh původních bukojedlových lesů, z dalších druhů brouků např. Mycetina cruciata nebo velmi vzácný Rabocerus foveolatus, relikt II. řádu. Z plazů můžeme jmenovat zmiji obecnou (Vipera berus) a užovku obojkovou (Natrix natrix), z obojživelníků čolka horského (Triturus alpestris), který tu žije ve velkém počtu jedinců. Byl zde zjištěn např. sýc rousný (Aegolius funereus), křivka obecná (Loxia curvirostra), kos horský (Turdus torquatus), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), budníček zelený (Phylloscopus trochiloides) a jiné. Zdržuje se zde poměrně početná populace jelena evropského (Cervus elaphus).

V přirozeném smíšeném lesním porostu se tu vyskytují dřeviny autochtonní provenience, smrk ztepilý (Picea abies), jedle bělokorá (Abies alba), buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Původní bohatá jedlobučina přechází na chudších půdách v bukovou smrčinu. V nejstarších porostních skupinách se projevuje zhoršený zdravotní stav. V mladších věkových skupinách jsou patrny výrazné škody zvěří okusem s následným ochuzením druhové skladby o jedli a listnáče. Pomístně jsou vysazeny nevhodné smrkové monokultury. Část rezervace je oplocena a ponechána přirozenému vývoji.

V péči o rezervaci je na prvním místě snaha o dosažení přirozené druhové, věkové a prostorové skladby, s postupným přechodem k pralesovitému útvaru, při současném zachování druhové pestrosti flóry i fauny. Louka v rezervaci vyžaduje alespoň jednou ročně pokosení a sklizení sena.