Národní přírodní rezervace Týřov

Nejvýznamnější maloplošné chráněné území Křivoklátska bylo vyhlášeno v roce 1984 na ploše 420,6 ha. Jedná se o hluboce zaříznuté údolí Oupoře, potoka vedoucího napříč křivoklátsko-rokycanským pásmem od obce Broumy k řece Berounce s přilehlými svahy, včetně skalních výchozů a strání nad Berounkou na obě strany od ústí potoka. Nejnižší místo rezervace leží u Berounky v nadmořské výšce 248 m a nejvyšší naopak na vrcholu kopce Roudný v 526 m. Jde o nejzachovalejší část Křivoklátska s velmi pestrým souborem lesních i nelesních stanovišť a výjimečně bohatou faunou a flórou, od studeného a vlhkého inverzního údolí potoka až po vrcholové skalní stepi, zvané pleše. Jméno rezervace je odvozeno od středověkého hradu Týřova, jehož zřícenina dodnes symbolicky chrání vstup do údolí od řeky Berounky.

Reliéf území je tvořen plošinami Vlastecké vrchoviny, ve kterých potoky vyhloubily hluboké údolí s mnoha postranními roklemi, skalnatými srázy s balvanitou sutí na úpatích, mírnějšími hlinitými svahy a vrcholy se skalními výstupy nebo mělkou půdou. Horninový podklad tvoří v severozápadní části andezity, na jihovýchodě jsou to ryolity, dacity a jejich tufy. V nejzápadnějším cípu rezervace vystupují na povrch sedimenty jineckého souvrství středního kambria tvořené slepenci a pískovci. Půdy jsou většinou kamenité, mezotrofní kambizemě nebo rankery na vrcholech a svazích, v údolích a okolí potoků pak naplaveniny štěrkových půd – fluvizemí s glejí.

Vegetace rezervace je velmi rozmanitá. Průzkumy zde zaznamenaly na 500 druhů cévnatých rostlin, z nichž 11 je zvláště chráněných. Druhovou pestrost zvyšuje i skutečnost, že se zde stýká flóra teplých nížin a chladnějších pahorkatin. Na dnech údolí a roklí jsou v menším rozsahu zastoupeny ptačincové olšiny(Stellario-Alnetum glutinosae) s některými podhorskými druhy, jako je např. krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum) nebo rozrazil horský (Veronica montana). Na prudkých svazích rostou habrové javořiny (Aceri-Carpinetum) s pestrou skladbou dřevin, včetně silně ohroženého tisu červeného (Taxus baccata), kterého je v rezervaci evidováno přes 400 jedinců. Ve stinných roklích se hojně vyskytuje měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). Pro bylinné patro zdejších stanovišť jsou typické druhy jako např. lilie zlatohlavá (Lilium martagon), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) a kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos). Na mírných svazích, lesnatých hřbetech a vrcholech se setkáme se společenstvy dubohabřin (Melampyro nemorosi-Carpinetum) s typickými druhy hájové květeny. Díky dřívějšímu pařezinnému způsobu hospodaření je porostní skladba stromového patra často zjednodušená. Na vlhčích stanovištích, často s balvanitou půdou, se vyvinuly lipové bučiny (Tilio cordatae-Fagetum), v minulosti lesnicky obhospodařované a uměle obnovované. Řídce se v nich dodnes zachovaly zbytky kdysi hojné jedle bělokoré (Abies alba). Na extrémních stanovištích vrcholů a svahů jsou rozptýleny ostrůvky břekových doubrav (Sorbo torminalis-Quercetum)tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria), smolničkových doubrav (Viscario-Quercetum) s jestřábníkem bledým (Hieracium schmidtii), bikových doubrav (Luzulo albidae-Quercetum) a lišejníkových borů (Cladonio-Pinetum) přecházejících v suché trávníky, na Křivoklátsku nazývanými pleše. Zde se prolíná komplex společenstev mělkých skeletovitých půd, vřesovišť a trávníků úzkolistých kostřav přecházejících do teplomilných lemů s kakostem krvavým (Geranium sanguineum). Roste zde mj. bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), hvězdnice zlatohlávek (Aster linosyris), kavyl Ivanův (Stipa pennata) a koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Vysoké stavy zvěře však tyto cenné plochy devastují a umožňují tak šíření nitrofilních plevelů. Na skalách roste hojně tařice skalní (Aurinia saxatilis) a vzácně kapradinka skalní (Woodsia ilvensis). Velmi zajímavá je rovněž mykoflóra týřovské rezervace, zahrnující řadu vzácných druhů, např. velmi vzácnou hvězdovku tuhovou (Geastrum coronatum).

Také zvířena je v rezervaci druhově velmi bohatá. Na vrcholech a prosluněných jižních svazích se vyvinula společenstva s významným zastoupením xerotermních prvků. Naopak v údolí Oupoře a na severních svazích Vosníku a při úpatích Týřovických skal se setkáme s prvky podhorskými až horskými. Na stepích a lesostepích žijí teplomilní pavouci sklípkánci Atypus affinis a A. piceus, dále zápředka Agroecina striata, skálovka Haplodrassus cognatus a další. Nalezneme zde reliktní a význačné druhy fytofágních mandelinkovitých a nosatcovitých brouků. Na jednom ze dvou míst v Čechách se tu vyskytuje krasec Acmaeodera degener (druhá lokalita je NPR Velká pleš). Vzácně zde žije vruboun Sisyphus schaefferi a zdobenec Gnorimus variabilis. V chladných polohách  údolí, na štěrkových březích potoků, nalezneme pavouky pavučenku Diplocephalus helleri či plachetnatku Bathyphantes similis. Ve vlhčích partiiích listnatého a suťového lesa a nivy Oupoře mají těžiště svého rozšíření montánní druhy střevlíkovitých brouků (Carabus irregularis, Abax ovalis či Licinus hoffmannsegi), fytofágní mandelinkovití( např. Phyllotreta austriaca zde na druhé lokalitě v Čechách), nosatcovití (např. Rhyncolus elongatus žijící na odumřelých jedlích), zástupci čeledi Anthribidae a dále celá řada druhů dokládajících kontinuální trvání lesa (Acalles camelus nebo Rhynchaenus lonicerae a mnoho dalších). Na jediném místě v Čechách tu nalézáme blýskáčka Meligethes buyssoni/M. wankai.Byl zde potvrzen i náš nejmenší roháček Aesalus scarabaeoides. Velice bohatý je zde výskyt mnoha xylofágních druhů hmyzu, zejména tesaříků, z nichž řada druhů je velmi vzácných, stejně jako četných druhů kovaříků (žije zde i kovařík fialový (Limoniscus violaceus)), střevlíků aj.. Nalezeny tu byly také některé druhy vzácných chladnomilných drabčíkovitých. Vzácné druhy zde najdeme také mezi plži, např. Vertigo alpestris nebo závornatky Alinda biplicata bohemica, Balea perversa a další. Několik vzácných a reliktních druhů obývá balvanité sutě a lesostepi, např. pavouk šplhalka Anyphaena furva, vázaný na kůru starých dubů, či plachetnatka Lepthyphantes notabilis žijící uvnitř kamenitých sutí. Na měsíčnicích žije vzácný chladnomilný klepítník Ischyropsalis hellwigi, na vlhkých místech Týřovských skal žláznatka Nemastoma triste. V Oupořském potoce žije kriticky ohrožený rak kamenáč (Austropotamobius terrentium) a ohrožená vranka obecná (Cottus gobio). Výskyt obojživelníků a plazů je rovněž hojný, za zmínku stojí čolek horský (Triturus alpestris) či užovka hladká (Coronella austriaca). Velmi silná je také ptačí populace. Na Oupořském potoce hnízdí a loví skorec vodní (Cinclus cinclus), ledňáček říční (Alcedo atthis) či konipas horský (Motacilla cinerea) a také čáp černý (Ciconia nigra). Hnízdí zde i vzácný lejsek malý (Ficedula parva). Z mnoha dalších druhů je zajímavý vzácný výskyt sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Stále častěji je zaznamenáván krkavec velký (Corvux corax) a ostříž lesní (Falco subbuteo). Ze savcůstojí za zmínku výskyt hraboše mokřadního (Microtus agrestis) a plšíka lískového (Muscardinus avellanarius). Do rezervace se rozšířili nepůvodní živočichové, jako muflon (Ovis musimon) a norek americký (Mustela vision).

V dávnověku bylo údolí Oupořského potoka využívané jako trasa obchodních stezek, což dokumentují archeologické nálezy z doby předslovanské a hradu Týřova ze 13. století. Ten patří k nejvýznamnějším hradním památkám ač se zachoval jen v podobě zříceniny. Pod hradem stával mlýn a výše proti proudu potoka bylo ještě několik usedlostí s pozemky. Velkou změnu přinesly především dvě velké povodně v 19. století, které zlikvidovaly poslední zemědělské využívání údolní nivy. V lesích se dříve těžilo dřevo především pro pálení dřevěného uhlí, po kterém se zachovala řada milířišť v postranních roklích u pramenů.
Do týřovské rezervace není již řadu let volný přístup. Lze ji navštívit pouze po slepé turisticky značené stezce vedoucí ze Skryj na hrad Týřov, která se vine strání nad řekou. Místně se jí říká „Opičina“, což dobře vystihuje její náročnost.