Národní přírodní rezervace Velká niva

Lesní rašeliniště 1 km východně od obce Lenora a 4,5 km západně od Volar.
Katastrální území: Volary (okres Prachatice)
Výměra: 120,31 ha
Nadmořská výška: 748 – 775 m
Vyhlášeno: 1989

Rozlehlé údolní rašeliniště s porosty blatkových borů, navazujícím prstencem rašelinných borů a podmáčených smrčin na okrajích, s početným souborem vzácných a ohrožených rašeliništních druhů rostlin a živočichů.

Rezervace leží na dně menší ploché pánve, která je součástí Vltavické brázdy. Podložím je biotitický a cordierit-biotitický migmatit nebulitového typu, místy také středně zrnitý cordierit-biotitický migmatit (anatexit) s lokálními přechody do perlové ruly (moldanubikum). Úpatní polohy jsou překryty deluviálně soliflukčními hlinitopísčitými až hlinitokamenitými uloženinami (převážně pleistocén). Značnou část plochy překrývají fluviální písky a štěrkopísky zaniklých meandrů Vltavy a velké ložisko převážně vrchovištní rašeliny (holocén). V půdním krytu převládá organozem typická, v okrajových částech na zaniklé říční terase převažuje glej organozemní a podzol glejový.

Jádrem rezervace jsou porosty blatkových borů (Pino rotundatae-Sphagnetum) s borovicí blatkou (Pinus rotundata) a s malou příměsí břízy pýřité (Betula pubescens). Vnější plášť je tvořen rašelinnými bory (Vaccinio uliginosi-Pinetum) s borovicí lesní a příměsemi břízy bělokoré (Betula pendula) a smrku ztepilého (Picea abies). Na okrajích a podél drobných potoků jsou vyvinuty podmáčené rohozcové smrčiny (Mastigobryo-Piceetum). V podrostu blatkových a rašelinných borů rostou kromě běžných rašeliništních druhů zejména kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), zajímavá je expanze rákosu obecného (Phragmites australis) v rozvolněných porostech blatky.

V mechovém patru převládají běžné mechorosty typické pro společenstva svazu Sphagnion medii, zejména rašeliník křivolistý (Sphagnum fallax), r. prostřední (S. magellanicum) a dvouhrotec Bergerův (Dicranum affine). V podmáčených smrčinách podél potůčků rostou kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), dřípatka horská (Soldanella montana), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), ptačinec dlouholistý (Stellaria longifolia) a vzácný bradáček srdčitý (Listera cordata).

Roste zde řada mizejících a vzácných hub, mimo jiné míhavka vodní (Vibrissea truncorum) na dřevu v čistých potůčcích, ohňovec hladký (Phellinus laevigatus) na ležících kmenech břízy, outkovka žlutavá (Diplomitoporus flavescens) na mrtvých kmenech blatky, některé saprotrofní lupenaté druhy jako límcovka očesaná (Stropharia hornemannii), kržatka vrásčitá (Tubaria confragosa) a šupinovka třepenitkovitá (Pholiota subochracea), či mykorhizní druhy holubinka smutná (Russula consobrina), h. rašelinná (R. helodes) a pavučinec okázalý (Cortinarius speciosissimus).

Fauna bezobratlých je reprezentována mnoha druhy typickými pro blatková rašeliniště, včetně některých vzácnějších a reliktních forem. Žijí zde např. slíďák Pardosa sphagnicola, můra Acronicta menyanthidis, obaleč Epinotia gimmerthaliana a píďalka Arichanna melanaria. Průzkumem některých fytofágních čeledí brouků byly zjištěny např. mandelinky Luperus viridipennis, Longitarsus suturellus, Asiorestia femorata a Minota obesa a nosatci Pselaphorhynchites nanus, Otiorhynchus fuscipes a Notaris acridulus. Na borovici blatce žije lýkožrout Pityogenes conjunctus. Pro lokalitu je charakteristická hojnost hnízd mravence Formica lugubris.

V rezervaci se vyskytují běžné lesní druhy ptáků. Ornitocenózy jsou druhově poměrně chudé a málo početné, ale byl zde zaznamenán pravidelný výskyt jeřábka lesního (Bonasa bonasia) a tetřeva hlušce (Tetrao urogallus).

Část lokality byla pravděpodobně ve druhé polovině 18. století odlesněna a zčásti též odvodněna otevřenými příkopy, ještě v první polovině 20. století obnovovanými a v udržovanými okolí rezervace i na konci století . Díky malému spádu je jejich odvodňovací efekt minimální, nicméně díky nim zanikly některé části blatkového boru. Jeho nejcennější pasáže však zůstaly naštěstí nedotčeny. Převažující dřevinou je borovice blatka, jejíž nejvyšší exempláře dorůstají výšky 15 – 20 m, většinou však jen kolem 5 m, řada jedinců tvoří dokonce poléhavou formu inklinující k rašelinné kleči. Okrajové porosty tvoří zejména borovice lesní, která zde vytváří specifický ekotyp s vysokým válcovým kmenem (až 30 m) a s úzkou korunou, který dobře odolává konkurenci přimíšeného smrku a zátěžím mokrého sněhu. V rezervaci se, kromě jednorázové asanace smrkových vývratů napadených kůrovcem v roce 1997, lesnicky nehospodaří.

Bez hospodářského využití. Rezervace je veřejnosti nepřístupná, chybí schůdné přístupové cesty.