Přírodní rezervace Velký a Malý Bezděz (v návrhu na NPR)

Toto území je dlouhodobě předmětem zájmu ochrany přírody, což dokládá již výnos Ministerstva školství, věd a umění o zřízení rezervace Malý Bezděz ze dne 3.11.1949. Důvodem jeho vydání bylo postavení lokality jako krajinné dominanty. Výnosem ministerstva kultury ČSR ze dne 29.11.1988 byla vyhlášena SPR Malý Bezděz, ale v současnosti je již jediným platným právním předpisem o vyhlášení tohoto chráněného území vyhláška Okresního úřadu Česká Lípa o zřízení přírodní rezervace Velký a Malý Bezděz ze dne 22.12.1993.
 
Rezervace je také součástí Ptačí oblasti Českolipsko – Dokeské pískovce a mokřady a zároveň je zařazena i mezi Evropsky významné lokality, vyhlášené v rámci soustavy evropsky významných chráněných území NATURA 2000.
 
PR Velký a Malý Bezděz se nachází na úbočích dvou stejnojmenných kopců. Výraznou dominantou vrcholu Velkého Bezdězu (603 m.n.m) je hrad Bezděz, postavený Přemyslem Otakarem II. v letech 1264 až 1278. Po bitvě na Bílé Hoře byl hrad v majetku Albrechta z Valdštejna, který jej přebudoval na klášter. Pak byl hrad obsazen Švédy, ale od roku 1662 fungoval opět jako klášter, až do jeho zrušení Josefem II. roku 1785. V 19. století se stává Bezděz navštěvovanou zříceninou, později mírně upravovanou. Po 2. světové válce byl hrad po několik let nepřístupný z důvodu utajení budovaného vojenského letiště a probíhajícím armádním cvičením ve vojenském prostoru na dohled od Bezdězu. Po jeho znovu zpřístupnění bylo opět započato s opravami. Na Malém Bezdězu bylo vybudováno předsunuté opevnění, jehož přesné datování je nejisté, ale zmiňováno je v souvislosti s husitskými válkami.
 
Převážnou část obou vrchů pokrývají acidofilní bučiny, které zaujímají velké plochy (84 % území PR Velký a Malý Bezděz) s oligotrofní kamenitou hnědozemí. Dále jsou v rezervaci zastoupena společenstva lipových bučin s bohatým bylinným patrem, ve kterém se vyskytuje i chráněná lilie zlatohlavá (Lilium martagon). Na jižním svahu Velkého Bezdězu se uplatňují suťové lesy (dubohabřiny) a v nejvýhřevnějších polohách jsou ve fragmentech zastoupeny subxerofilní dubohabrové háje. Z rostlinných druhů můžeme v rezervaci najít např. chráněný řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea), hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus) a česnek tuhý (Allium strictum) nebo vzácné dřeviny jalovec obecný (Juniperus communis) a jeřáb muk (Sorbus aria).
 
Nejvýznamnějším živočišným druhem a hlavním předmětem ochrany je v této rezervaci tesařík alpský (Rosalia alpina). Jeho larvy se zde vyvíjejí převážně v polosuchém až suchém dřevě větví a kmenů buku lesního (Fagus sylvatica). Imaga kladou vajíčka do zasychajícího nebo čerstvě zaschlého dřeva stojících pahýlů, zlomených stromů nebo větví. Larvy žerou ve dřevě, poslední larvální instar přezimuje a kuklí se koncem května a v červnu nehluboko pod povrchem dřeva. Vývoj larev je minimálně tříletý. Imaga žijí od začátku června až do září (s maximem v červenci) a jsou aktivní zvláště za teplého slunného počasí.
 
Dlouhodobým cílem ochrany přírody je v PR Velký a Malý Bezděz zachování lesních porostů s druhovou skladbou blízkou přirozené a zároveň udržení výskytu vzácných společenstev a rostlinných i živočišných druhů (především populace kriticky ohroženého tesaříka alpského). Tam, kde nebudou ohroženy lokality vzácných organizmů nebo konkrétní společenstva vázaná na určité stadium lesa, bude péče o les spočívat pouze v úpravách druhové a prostorové skladby lesa a podpoře autoregulačních schopností lesních porostů.