Národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý

Národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý byla vyhlášena (jako SPR) v červnu roku 1957 na ploše 615 ha a patří mezi nejvýznamnější rybniční rezervace v Čechách. Nachází se zde soustava 14 rybníků, z nichž největší je Velký Tisý s 313 ha katastrální a přibližně 275 ha vodní plochy. Členité pobřeží Velkého Tisého s mnoha ostrovy a poloostrovy a návaznost břehů na okolní mokré louky a množství menších vodních ploch umožnily vytvoření mimořádně bohaté mokřadní lokality s rozlehlými litorálními porosty a množstvím rostlinných i živočišných druhů.

K nejvýznamnějším druhům chráněných rostlin, které se na území rezervace vyskytují, patří: vstavač kukačka (Orchis morio), masnice vodní (Tillaea aquatica), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), bublinatka prostřední (Utricularia intermedia), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kapradiník bažinný (Thelypteris palustris), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris), tolije bahenní (Parnassia palustris), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) nebo žebratka bahenní (Hottonia palustris). Desítky dalších druhů jsou vedeny v seznamech ohrožené flóry Čech. Pro litorální pásmo je typická například šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia). K nejvýznamnějším chráněným druhům bezobratlých patří: brouk páchník hnědý (Osmoderma eremita), motýli batolec duhový (Apatura iris) a bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis) nebo mlž škeble rybničná (Anodonta cygnea).

Z hlediska fauny jsou zde zřejmě nejvýznamnější a relativně nejlépe prozkoumanou skupinou živočichů ptáci. Kromě běžnějších druhů vodních ptáků hnízdí v rezervaci pravidelně (orel mořský (Haliaeetus albicilla), pochop rákosní (Circus aeruginosus), rybák obecný (Sterna hirundo), slavík modráček (Luscinia svecica), chřástal vodní (Rallus aquaticus), chřástal malý (Porzana parva), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), luňák hnědý (Milvus migrans) nebo sýkořice vousatá (Panurus biarmicus). Plochy rákosin a okolních porostů jsou významnými hnízdišti desítek druhů ptáků, kteří jsou vázáni na tyto biotopy.

Rybník Velký Tisý je rovněž významným ptačím tahovým shromaždištěm. Koncem léta a v podzimních měsících je zde možno spatřit tisícihlavá hejna několika druhů kachen a hus. Vyskytují se zde volavky bílé (Egretta alba), kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo) a mnoho dalších druhů vodních ptáků.

Z řady dosud nejmenovaných ptačích druhů, které tu lze zastihnout v mokřadních a vodních biotopech, uveďme ostralku štíhlou (Anas acuta), zrzohlávku rudozobou (Netta rufina), volavku popelavou (Ardea cinerea), bukače velkého (Botaurus stellaris) nebo labuť velkou (Cygnus olor). Hájovým druhem je žluva hajní (Oriolus oriolus).

Rybník Velký Tisý, který je nejvýznamnější částí rezervace, byl dostavěn jako jeden z prvních velkých rybníků Třeboňska v roce 1505 a při jeho stavbě se poprvé objevilo jméno Štěpánka Netolického. V letech 1506–1520 byla postavena Zlatá stoka, která obtéká rybník z jihu a stala se pro něj stálým zdrojem vody. Poměrně intenzivní využívání břehů rybníka jako luk a pastvin vedlo k odstraňování dřevin a nízká intenzita chovu ryb až do 50. let minulého století umožňovala bohatý rozvoj litorální vegetace. Výsledkem byly rozsáhlé mokřadní porosty přecházející přímo do vlhkých luk a pastvin Lokalita byla dříve (konec 19. stol.) známa spíše botanikům, v polovině minulého století se zde zintenzivnil i ornitologický výzkum, který vedl k vyhlášení rezervace v roce 1957. V roce 1952 byla při severním břehu Velkého Tisého postavena dřevěná terénní stanice, která je ve vlastnictví Národního muzea v Praze a slouží k ubytování a jako zázemí pro ornitologický výzkum.