Národní přírodní rezervace Žehuňský rybník

Národní přírodní rezervace Žehuňský rybník byla vyhlášena v roce 1948. Její rozloha činí okolo 300 ha. Chráněn je Žehuňský rybník, navazující litorální rákosové porosty a přilehlé hygrofilní až mezofilní louky. Národní přírodní rezervace Žehuňský rybník je součástí Ptačí oblasti Žehuňský rybník-obora Kněžičky pro druhy bukáček malý (Ixobrychus minutus) a chřástal kropenatý (Porzana porzana) a dále v území leží Evropsky významná lokalita Žehuň, zřízená k ochraně vrkoče útlého (Vertigo angustior).

Národní přírodní rezervace se nachází ve Středočeském kraji, v okrese Kolín. Geologické podloží tvoří písčité slínovce a vápnité pískovce středního turonu překryté štěrkopískovými naplaveninami, na nichž se vyvinuly nivní hlíny a glejové fluvizemě. Žehuňský rybník leží na řece Cidlině, je průtočný a má výrazně protáhlý tvar ve směru západ-východ. V přítokové části se řeka Cidlina větví na několik ramen a kanálů, na jižní straně rybníka je vybudován obtokový kanál. Území náleží do teplé klimatické oblasti, nadmořská výška se pohybuje okolo 203 m.

Vegetace volných vodních ploch je představována porosty stulíku žlutého (Nuphar lutea) v přítokové části rybníka a rdestů, zejména rdestu hřebenitého (Potamogeton pectinatus) v obtokovém kanálu, méně je zastoupen rdest kadeřavý (Potamogeton crispus). Poměrně hojná je šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia), zaznamenán byl i šmel okoličnatý (Butomus umbellatus). Na rybník navazují litorální rákosiny, v nichž ojediněle roste pryskyřník velký (Ranunculus lingua). Rákosiny dále přecházejí v luční prosty. Nejcennější jsou slatinné louky, které jsou v území velmi vzácné a často tvoří mozaiku s loukami bezkolencovými. Roste zde několik ohrožených druhů, například: prstnatec pletní (Dactylorhiza incarnata), pěchava slatinná (Sesleria uliginosa), ostřice Davallova (Carex davalliana), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), česnek hranatý (Allium angulosum). Ojedinělý je výskyt několika druhů bahenních pampelišek Taraxacum sect. Palustria. Na jižním břehu rybníka převládají ostřicové porosty, nejčastěji s dominantní ostřicí ostrou (Carex acutiformis), které se prolínají s porosty charakteru tužebníkových lad. Na severním břehu rybníka lemují rákosiny pcháčové louky, které dále přecházejí v louky mezofilní, místy květnaté, místy s dominantními travinami. Zajímavá subhalofilním charakterem vegetace s jetelem jahodnatým (Trifolium fragiferum) je malá pastvina poblíž obce Žehuň.

Žehuňský rybník je bohatou lokalitou v současnosti vzácnější škeble rybničné (Anodonta cygnea), která patří mezi zranitelné druhy. Díky tomu, že rybníkem protéká řeka Cidlina, vyskytuje se zde i zvláště chráněný velevrub malířský (Unio pictorum). Z obojživelníků byly zaznamenáni například rosnička obecná (Hyla arborea), kuňka ohnivá (Bombina bombina) a skokan skřehotavý (Rana ridibunda). Litorální rákosiny jsou významným biotopem vodního ptactva. Hnízdí tu bukáček malý (Ixobrychus minutus), chřástal kropenatý (Porzana porzana), chřástal malý (Porzana parva) a chřástal vodní (Rallus aquaticus). Udáváno je i hnízdění sýkořice vousaté (Panurus biarmicus). Za potravou sem pravidelně zalétá orel mořský (Haliaeetus albicilla), hnízdící v nedaleké oboře.

Žehuňský rybník byl vybudován v roce 1492. V současnosti na něm probíhá polointenzivní chov ryb. Od obhospodařování cennějších podmáčených luk bylo v minulém desetiletí upuštěno. Sušší typy luk jsou koseny dvakrát ročně. Loučka u Žehuně je využívána jako pastvina pro malé stádo ovcí. Území je obtížně přístupné. Neprocházejí jím žádné cesty, jen po severní hranici rezervace vede cesta k vlakové zastávce Choťovice a louky na jižní straně jsou přístupné přes most u usedlosti Korce.