Národní přírodní rezervace Zhejral

Rybník Zhejral (někdy též Zejhral), rašeliniště a rašelinné louky na jeho severním a západním břehu leží 1 km východně od obce Klatovec. Chráněné území tu bylo vyhlášeno v roce 1982 na ploše 26,99 ha v nadmořské výšce 575–596 m (k. ú. Klatovec).

Předmětem ochrany je rozsáhlý soubor zachovalých společenstev vrchovinného oligotrofního rybníka, rákosin, rašelinišť, rašelinných luk, smilkových pastvin a iniciálních olšin v Jihlavských vrších. Spolu s navazujícím okolím představuje rybník krajinný segment s vysokou ekologickou a estetickou hodnotou.

Podloží tvoří žuly centrálního moldanubického masivu, dvojslídné žuly středně až drobně zrnité, místy drobně porfyrické, mrákotínského typu. Žuly jsou překryty deluviálními, hlinitopísčitými až hlinitokamenitými, převážně soliflukčními sedimenty. V prostoru rybníka jsou uloženy fluviální sedimenty převážně hlinitopísčitého charakteru. Rybník byl založen v mělké pramenné míse. V blízkosti rybníka a na místech trvale podmíněných podzemní vodou jsou vyvinuty gleje, které přecházejí v pseudogleje a podzoly kambizemní.

Vegetace území je relativně pestrá a zastoupení jednotlivých rostlinných společenstev je závislé především na výšce hladiny podzemní vody. V eulitorálu se uplatňují porosty zevaru vzpřímeného (Sparganium erectum) a přesličky říční (Equisetum fluviatile), přecházející směrem ke břehům v ostřicové porosty svazu Caricion rostratae. Ostřicovorašeliníkové porosty na menších plochách s vysokou hladinou podzemní vody lze zařadit ke společenstvům přechodových rašelinišť svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Dále od břehů rybníka se nacházejí vlhké pcháčové louky svazu Calthion a minerotrofní ostřicové louky svazu Caricion fuscae. Z typických a ohrožených druhů zde rostou např. bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), ostřice dvoumužná (Carex diandra), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), zábělník bahenní (Potentilla palustris) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Ostřicové porosty svazu Caricion fuscae se vyskytují převážně ve svých degradačních stadiích, které jsou typické výraznými trsy ostřice obecné (Carex nigra). Poblíž okraje lesa na severovýchodním břehu rybníka ojediněle roste suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Fragmentárně a netypicky jsou vyvinuta společenstva třídy Oxycocco-Sphagnetea s přechodem do třídy Nardo-Callunetea s výskytem klikvy bahenní (Oxycoccus palustris). Na sušších stanovištích na západním okraji území se nacházejí společenstva smilkových pastvin svazu Violion caninae s hadím mordem nízkým (Scorzonera humilis). Roztroušené skupiny dřevin jsou tvořeny především vrbou ušatou (Salix aurita) a vrbou popelavou (S. cinerea). Hráz rybníka je lemována smíšeným různověkým porostem dřevin, v podrostu lze nalézt zimolez černý (Lonicera nigra), vzácně i dřípatku horskou (Soldanella montana). Na východním břehu rybníka a pod hrází (již mimo chráněné území) roste také rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a tolije bahenní (Parnassia palustris).

V posledních letech zde proběhl intenzïvní entomologický výzkum, jehož výsledkem jsou údaje o výskytu pěti set druhů motýlů. Podstatnou část představují druhy rašelinišť, podmáčených luk a bažin. K nejcharakterističtějším z nich patří tyrfofilní makadlovka Neofaculta infernella, obaleč dvoutečný (Olethreutes bipunctanus), obaleč Apotomis sauciana, píďalka mokřadní (Eulithis testata), můřička rašelinná (Hypenodes humidalis), dřevobarvec brusnicový (Lithomoia solidaginis). Ze synuzie druhů bažin je nutno uvést lišejníkovce Thumatha senex a můry Deltote uncula a Orthosia opima. Rozsáhlé litorální plochy rybníka jsou biotopem travaříků Schoenobius forficellus a Chilo phragmitellus a můr Rhizedra lutosa a Leucania obsoleta, vesměs troficky vázaných na rákos obecný (Phragmites australis) a zblochan. Zcela charakteristickými druhy pro území jsou obaleč Ancylis geminana a píďalka rudokřídlá (Hydriomena ruberata), troficky vázané na různé druhy vrb, a vzácná osenice Dahlova (Diarsia dahlii), která vyhledává křovinaté biotopy vyšších poloh. Mělké zarostlé litorály rybníka jsou biotopem četných druhů obojživelníků, vyskytují se zde skokan ostronosý (Rana arvalis), skokan krátkonohý (Rana lessonae), skokan hnědý (R. temporaria), rosnička zelená (Hyla arborea), ropucha obecná (Bufo bufo), čolek obecný (Triturus vulgaris) a čolek horský (T. alpestris). Typická pro území je ptačí fauna rašelinných luk a mokřadů. Žijí zde bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), linduška luční (Anthus pratensis), cvrčilka zelená (Locustella naevia), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus), bekasina otavní (Gallinago gallinago), moták pochop (Circus aeruginosus), sluka lesní (Scolopax rusticola), vodouš kropenatý (Tringa ochropus), potápka malá (Tachybaptus ruficollis), kopřivka obecná (Anas strepera) a řada dalších. Občas zalétají i některé druhy lesní, např. ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) a drozd brávník (Turdus viscivorus). V roce 1978 zde byl naposledy pozorován tetřívek obecný (Tetrao tetrix). Systematický mammalogický průzkum prokázal výskyt 32 druhů savců. Za zmínku stojí výskyt rejsce černého (Neomys anomalus), hraboše mokřadního (Microtus agrestis), myšky drobné (Micromys minutus), plšíka lískového (Muscardinus avellanarius), netopýra severního (Eptesicus nilssoni) a vydry říční (Lutra lutra).

V území se nachází malý lesík při západním okraji hráze, který byl začleněn z důvodu zachování celistvosti hranic. Porost s převahou borovice a podrostem borůvky je ponechán bez zásahu.

Území se z velké části nachází v 2. pásmu hygienické ochrany vodního zdroje, kterým je rybník Karhov. V rybníku je chována pouze účelová rybí obsádka, území není hospodářsky využíváno. Od roku 1993 probíhají v území ochranářské zásahy, zaměřené na udržení podmínek pro existenci ohrožených společenstev rašelinných a mokrých luk. Jedná se především o kosení cenných ploch s vegetací svazu Calthion a Violion caninae. Území je veřejnosti nepřístupné.