Národní přírodní rezervace Žofinka

Přechodové rašeliniště v lesním komplexu 2 km západně od Dvorů nad Lužnicí. Rezervace, která je součástí velkého rašelinného ložiska (462 ha), je ukázkou konečné fáze přirozeného vývoje rašeliniště s rozsáhlým blatkovým borem s podrostem rojovníku v nízkých  nadmořských výškách.

Katastrální území          Dvory nad Lužnicí
Nadmořská výška        463 - 478 m
Výměra            128,95 ha
Vyhlášeno        1975 

Podloží tvoří bělošedé kaolinické pískovce a slepence, jílovité pískovce a prachovce a různobarevné jíly a jílovce svrchnokřídového stáří o mocnosti až 100-200 m reprezentující  svrchní oddíl klikovského souvrství (campan - turon). Na tyto vrstvy nasedá rozsáhlé holocenní ložisko oligotrofní rašeliny. Vlastní prostor rašeliniště tvoří protáhlá mísovitá deprese v křídových sedimentech vzniklá zřejmě relativním poklesem území oproti okolí. V bezprostředním podloží rašeliny se střídají decimetrové polohy různobarevných jílů, písčitých jílů, jílovitých písků a písků. Rašeliniště se svažuje k severu až k severozápadu. Mocnost rašeliny je značně proměnlivá a dosahuje v centrální části území maximálně 4 m. Rašeliniště bylo v minulosti těženo a je protknuto odvodňovacími stokami v různém stupni zazemnění.

Přirozenými společenstvy submontánního borového rašeliniště (Pino rotundatae – Sphagnetum) jsou vícepatrové reliktní porosty borovice blatky (Pinus rotundata)s nápadným podrostem rojovníku bahenního (Ledum pa­lustre), borůvky černé (Vaccinium myrtillus), vlochyně bahenní (V. uliginosum), brusinky  obecné (V. vitis-idaea), vřesu obecného (Colluna vulga­ris), klikvy bahenní (Oxyccocus palustris) a velmi sporadické kyhanky sivolisté (Andromeda polifolia). Vtroušeně roste borovice lesní (Pinus syl­vestris),bříza bě­lokorá (Betula pendula), krušina olšová (Frangula alnus) a smrk ztepilý (Picea abies). V porostech vřesovcovitých rostlin se sporadicky vyskytuje kapraď osténkatá (Dryopteris carthu­siana), bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea) a metlička křivo­laká (Avenella flexuosa).

Z bezobratlých živočichů byli zpracováni ve větším rozsahu pouze pavouci a některé druhy brouků, vyskytuje se tyrfofilní střevlík Bembidion humerale, na vřesovišti tyrfobiontní střevlík Agonum ericeti. Nalezeni byli tyrfofilní drabčíci Staphylinus fulvipes, Acidota crenata, Bryocharis formosus, Quedius fuliginosus, Quedius molochinus, Lathrobium brunnipes. Z pavouků byl prokázán vzácný horský druh Centromerus arcanus a Haplodrassus soerenseni, dále tyrfofilové Pirata uliginosus, P. hygrophilus, Walckenaeria cuspidata, Trochosa spinipalpis, Dolomedes fimbriatus, Alopecosa taeniata, Alopecosa pulveru­lenta, Harpata lrpida, Centromerus arcanus, Centromerus ex­pertus. Vyskytují se  běžné druhy obratlovců typických pro lesní porosty, byl prokázán výskyt celkem 42 druhů. Běžná je ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), hnízdí čáp černý (Ciconia nigra), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a datel černý (Dryocopus martius).

Rezervace je pokryta především unikátními porosty borovice blatky. V 80. a v první polovině 90.  let 20. stol. došlo ke hromadnému úhynu starších jedinců blatek, které postihlo až 80 % stromových jedinců blatky vyššího stáří. Následkem odumírání došlo k pomístnému výraznému snížení zakmenění a zrychlení procesu nežádoucí sukcese. Přirozená obnova blatek je podporována vysazováním borovice blatky místní provenience. Jemné hospodaření vedoucí k vytváření přirozenějších porostů probíhá především v kulturních smrčinách v okrajových partiích rezervace. Nejcennější části blatkových pralesů jsou ponechány zcela přirozenému vývoji.

V rámci řízené péče o rezervaci dochází ke zpomalování odtoku a zaslepování odvodňovacích stok, které byly zřízeny před vyhlášením rezervace. Jsou rovněž budována menší jezírka z důvodů obnovy rašelinotvorného procesu. Území rezervace není veřejnosti přístupné.

Část rašeliniště byla v minulosti poško­zena odvodněním již v letech 1804 - 1811 sítí různě širokých kanálů. Po obvodu rezervace došlo v 70.-80. letech 20. stol. v rámci lesnických meliorací k vytvoření hlubokých odvodňovacích kanálů, které narušily vodní režim lokality a přispěly k poškození její vegetace. Dřívější údaje o závislosti rašeliniště na vývěrech podzemních vod nebyly v poslední době potvrzeny a zdá se, že rašeliniště je závislé především na přísunu srážkových vod. Vodní režim lokality je dlouhodobě intenzivně monitorován, probíhá dlouhodobý botanický průzkum a některé dílčí studie. V severní části na rezervaci navazují rašelinné plochy obdobného charakteru s pestrou mozaikou lesních porostů různého charakteru a vytěžených nelesních i sukcesních ploch. Na tomto území o ploše cca 90 ha je pod názvem „Trpnouzské blato“ připravována k vyhlášení rezervace, která by rozšířila stávající komplex Národní přírodní rezervace Žofinka o další cenná stanoviště.