Chráněná krajinná oblast Jizerské hory

Přírodní poměry

Jizerské hory jsou nejsevernějším českým pohořím a zároveň prvním horským hřbetem uzavírajícím polské a severoněmecké nížiny. Nadmořská výška oblasti se pohybuje od 320 metrů v údolí Smědé až po 1124 metry na vrcholku Smrku. Tyto geografické podmínky jsou základním východiskem, které určuje specifické klima Jizerských hor. Značné převýšení je hlavní příčinou velkého rozsahu dosahovaných teplot. Průměrné roční teploty na severním úpatí jsou ovlivněny kontaktem s teplejším Frýdlantskem a navazující Lužickou nížinou a blíží se 8°C. Naproti tomu na některých místech drsné náhorní plošiny nedosahují ani 4°C. Průměr červencových teplot je zde přibližně 12°C, lednové průměry se pohybují kolem –7°C a časté jsou teplotní extrémy. V roce 1940 bylo na Jizerce naměřeno –42°C. Jizerské hory jsou nejbližším významným pohořím, které vytváří překážku vlhkému mořskému vzduchu ze severu Evropy. Mimořádně vysoké srážky jsou tak jedním z klíčových vlivů pro vývoj zdejšího přírodního prostředí. Průměrné roční srážky v podhůří se pohybují kolem 900 mm, v centru hor pak dosahují 1500 – 1600 mm. Nejvyšší roční srážkový úhrn byl naměřen v roce 1926 na Jizerce, a to 2201 mm. Také krátkodobé srážky dosahují nezřídka extrémních hodnot. Z léta 1897 pochází středoevropský srážkový rekord, kdy na Nové louce během čtyřiadvaceti hodin spadlo neuvěřitelných 345 mm. Přibližně 60% srážek připadá na vegetační období. Sněhová pokrývka leží zpravidla 140 – 160 dnů v roce a její výška se pohybuje v hřebenových polohách pravidelně kolem 150 cm, v některých letech však dosahuje i 250 – 300 cm (např. zimy 2004–2005 a 2005–2006). Významným prvkem jsou také horizontální srážky kondenzující z častých mlh, v zimě ve formě mohutné námrazy. Hřebeny Jizerských hor jsou exponovány častým a silným větrům, jejichž převládající směr je severozápadní. Drsné horské klima mělo zásadní vliv na vývoj zdejší neživé i živé přírody.