Základní informace

Výčet nejdůležitějších právních předpisů se vztahem k životnímu prostředí

  • Zákony č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod – Preambule Ústavy ČR vyjadřuje mimo jiné odhodlání střežit zděděné přírodní bohatství a v čl. 7 zavazuje stát povinností dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Konkrétní ústavní základy ochrany životního prostředí jsou zakotveny v Listině. Ta v čl. 35 uvádí, že každý má právo na příznivé životní prostředí, právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

  • Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů – definuje některé základní pojmy, jako např. životní prostředí, ochrana, znečišťování a poškozování životního prostředí, ekologická stabilita apod., zavádí některé principy či prostředky ochrany jako limity znečišťování, předběžná opatrnost a stanoví povinnosti jako předcházet znečištění u zdroje, minimalizovat nepříznivé důsledky atd. Ustanovení mají vesměs deklaratorní charakter a v praxi je lze použít jen společně s jiným „úžeji specializovaným“ zákonem.

  • Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů - základní pramen práva v ochraně přírody a krajiny v České republice. Zákon je v účinnosti od 1.7.1992 a jde o komplexní právní normu upravující zvláštní ochranu územní i druhovou i obecnou ochranu přírody a krajiny, flory a fauny a neživé přírody. V zásadě zákon upravuje:

    1. obecnou ochranu přírody, upravující územní systémy ekologické stability, významné krajinné prvky, ochranu krajinného rázu a obecnou ochranu flory, fauny, genofondu a neživé přírody
    2. zvláštní ochranu územní, kde zákon stanoví jednotlivé typy zvláště chráněných území, jejich charakteristiku a principy ochrany; tato část rovněž upravuje zavedení a ochranu součástí soustavy Natura 2000
    3. zvláštní ochranu druhovou, kde jsou stanoveny principy ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a ochrany památných stromů; zákon zavedl tři kategorie ohrožení zvláště chráněných druhů – kategorie ohrožený druh, silně ohrožený druh a kriticky ohrožený druh rostlin a živočichů
    4. právní nástroje ochrany přírody, kterými jsou administrativní nástroje, ekonomické nástroje a koncepční nástroje, odpovědnost fyzických a právnických osob za porušení zákona a předpisů vydaných na jeho základě
    5. organizaci ochrany přírody v České republice.
  • Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů - vyhláška podrobně provádí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, v přílohách uvádí např. seznamy zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Dalšími právními předpisy na úseku ochrany životního prostředí, které se dotýkají problematiky ochrany přírody a krajiny v širších souvislostech jsou především:

  • zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů – účelem zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Zákon kategorizuje lesy na ochranné, což jsou lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, lesy zvláštního určení, což jsou ze zákona lesy v národních parcích, národních přírodních rezervacích a lesy v ochranných pásmech vodních zdrojů a lze sem zařadit i další lesy, u nichž veřejný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa převažuje nad funkcí produkční a konečně lesy hospodářské. Kompetenci v ochraně lesa má Ministerstvo zemědělství, v případě lesů na území národních parků a národních přírodních rezervací pak Ministerstvo životního prostředí. K obhospodařování lesního majetku ve vlastnictví státu, s výjimkou lesů na území národních parků, byl zřízen státní podnik Lesy České republiky.

  • zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů – upravuje především právní režim chovu a zachování druhů zvěře volně žijících na území České republiky, výjimečné držení zvěře v zajetí, dovoz a vývoz živé zvěře, dovoz a vypouštění živočichů, kteří zatím nežijí na území České republiky, tvorbu a využití honiteb, ochranu myslivosti, užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře na nehonebních pozemcích, náhrady škod způsobených zvěří, kontrolu ulovené zvěře, výkon státní správy myslivosti atd. Trestní zákoník zná skutkovou podstatu trestného činu pytláctví. Myslivost je v kompetenci Ministerstva zemědělství.

  • zákon č. č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství) – tento zákon upravuje rybářství jako celoroční činnost, která má zajišťovat řádný chov, zušlechťování, ochranu a lov ryb a jiných vodních živočichů ve formě hospodaření na rybnících nebo výkonem rybářského práva na tekoucích vodách. Státní správu v oblasti rybářství zajišťuje, mimo území národních parků, Ministerstvo zemědělství.

  • zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů – tento zákon se týká zvířat domácích i divokých, ovšem pouze obratlovců. Vztahuje se jak na samotné týrání zvířat, tak na jejich ochranu před bezdůvodným usmrcením nebo opuštěním. Platí zákaz jakéhokoli týrání zvířat i jeho propagaci a zásada, že nikdo nesmí bez důvodu zvíře usmrtit, zákaz opuštění zvířete s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Trestní zákoník pak upravuje skutkovou podstatu trestného činu týrání zvířat. Problematika týrání zvířat je v kompetenci Ministerstva zemědělství a Ústřední komise na ochranu zvířat proti týrání.

  • zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů – jedná se o poskytování náhrad za škody, které mohou způsobit pouze jedinci vybraných, zákonem výslovně stanovených druhů zvláště chráněných živočichů, jejichž stavy nelze regulovat v rámci výkonu práva myslivosti. Jedná se o bobra evropského, vydru říční, kormorána velkého, losa evropského, medvěda hnědého, rysa ostrovida a vlka. Cílem zákona je zmírnit antipatii veřejnosti vůči těmto obratlovcům a napomoci tak udržení jejich stavů.

  • zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách) – upravuje podmínky provozování zoologických zahrad. Posláním zoologických zahrad podle zákona je přispět k zachování biologické rozmanitosti volně žijících živočichů jejich chovem v lidské péči, se zvláštním zřetelem na záchranu ohrožených druhů.

  • zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů – primárně vychází z evropského Nařízení Rady (ES) č. 338/97 a upravuje principy obchodování s druhy vyjmenovanými v přílohách nařízení. Pro držení nejohroženějších exemplářů druhů zavádí povinnost registrace. Navazuje na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin CITES.

  • zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů – stanoví požadavky veterinární péče na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty. Stanoví povinnosti chovatelům, veterinárním odborníkům a dalším osobám a jedná se vesměs o preventivní opatření, která mají zabránit preventivně možnému vzniku nákaz.

  • zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči, ve znění pozdějších předpisů – stanoví oprávnění a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti rostlinolékařské péče, upravuje ochranu státního území před zavlečením a rozšiřováním karanténních škodlivých organismů a podmínky zacházení s přípravky na ochranu rostlin atd.

  • zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) – ochrana vod se zaměřuje na regulaci lidských činností, které mohu vést ke zhoršení stavu vod, ohrožení jejich výskytu či narušení stavu ekosystémů vázaných na vodu. Týká se jak vod povrchových, tak vod podzemních. Tyto vody nejsou předmětem vlastnictví, jsou veřejným statkem a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Ochrana vod je v kompetenci především Ministerstva zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. K péči o vody ve smyslu zákona byly zřízeny státní podniky „Povodí“ s působností pro povodí nejdůležitějších vodních toků. Správa drobných vodních toků je svěřena různým dalším subjektům.

  • zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů – cílem ochrany půdy je zabránit nebo aspoň na nejnutnější míru omezit ohrožování a poškozování ekologických funkcí půdy. Předmětem ochrany je zemědělský půdní fond a zákon klade důraz na zásadu, že pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu. Připouští i použití zemědělských pozemků ovšem pouze v nezbytných případech a za splnění stanovených podmínek.

  • zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů – ochrana nerostného bohatství má zajistit předpoklady pro vyhledávání a hospodárné využití ložisek nerostů a ochranu životního prostředí. Cílem není zamezit vyhledávání ložisek nerostů, těžbě nerostů a jiným činnostem v hornictví, ale minimalizovat jejich dopad na životní prostředí a usměrnit je do únosných mezí v souladu s požadavkem na zajištění trvale udržitelného rozvoje.

  • zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů – jde o základní pramen české právní úpravy ochrany ovzduší. Právní úprava spočívá ve vytvoření takových podmínek, aby nedocházelo k dalšímu znečišťování ovzduší nad určitou, v normách stanovenou, únosnou míru a aby stav ovzduší byl postupně zlepšován.

  • zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů – upravuje problematiku nakládání s odpady. Zakotvuje základ právní úpravy odpadového hospodářství v České republice. Nakládání s některými zvláštními druhy odpadů je upraveno jinými právními předpisy – jde zejména o radioaktivní odpady, odpadní vody, emise do ovzduší apod.

  • zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů – cílem EIA je posoudit vlivy určitého záměru na životní prostředí předtím, než je rozhodnuto o jeho uskutečnění. V rámci zákona se rozlišuje posuzování koncepční (strategické), jehož předmětem je posouzení vlivů realizace koncepčních dokumentů, plánů apod., a posuzování záměrů (projektové posuzování), jehož předmětem je posouzení vlivů určitých konkrétních záměrů.

  • zřizovací předpisy zvláště chráněných území

  • prováděcí právní předpisy k jednotlivým zákonům